Koučování je způsob práce, kdy kouč a klient v profesionálně vedeném rozhovoru společně vytváří nové možnosti pro posun klienta k tomu, co chce, s využitím zdrojů, které má k dispozici.“ píše se v jedné z mnoha definic koučování.

Co je tím myšleno, když je zjevné, že primárně jde o rozhovor mezi koučem a klientem? A co z toho by mohlo být užitečné člověku, který pečuje o postižené dítě nebo blízkého dospělého a zatím nevyhledal pomoc kouče nebo terapeuta, se kterým by zmíněný rozhovor mohl vést?

Vezměme to popořadě. Jedním ze základních pravidel koučování je vytváření nových možností. Kladení důrazu na blízkou i vzdálenější budoucnost, zkrátka na pohyb vpřed.

Představme si to tak, jako bychom si chtěli předělat dům, ve kterém žijeme a který je relativně funkční, ale najde se v něm pár ne zcela vyhovujících kusů nábytku nebo pokojů. Cenný obraz nebo důležitý předmět může být schovaný, protože mu „něco stojí v cestě“.

V rámci vnitřního úklidu a přestavby „našeho domu“ se můžeme zamyslet nad tím, co by mohlo být oním zapadlým předmětem nebo obrazem. V koučování tyto neuvědomělé ale existující možnosti nazýváme zdroji. Ty mohou být vnější nebo vnitřní. Možná jsou naše zdroje „uložené někde za truhlou v komoře“ nebo se někam zakutálely jako sen, který jsme měli v dětství.

Mezi vnější zdroje patří vše z našeho okolí. Zkusme si uvědomit, kdo je tím, kdo nám pomáhá, jak psychicky, tak prakticky a kdo nás naopak brzdí. Jak je péče rozdělena ve vlastní rodině? Jak jsme na tom s přáteli? Užitečné je, ověřit si, zda plně využíváme podpory, kterou nabízí a umožňuje stávající sociální systém, sdružení týkající se daných diagnóz, neziskové organizace, charity. Kdo nabízí pomoc nejen postižené osobě, ale i pečujícím.

K vnitřním zdrojům patří cokoli, co nasycuje a dobíjí energii. Je něco, co jsme dělávali, ale přestali – koníček, sport nebo bychom si přáli vyzkoušet? Kde čerpáme sílu – v přírodě, na výstavě výtvarného umění, v divadle? Patří sem i naše dovednosti. Pokusme si vzpomenout, zda se nám již nějaká v minulosti osvědčila a my na ni zapomněli.

Imaginativnímu vnitřnímu úklidu postačí i několik minut během dne nebo před usnutím. Není nutné a ani možné pouštět se ihned do velkých změn. Smyslem je změna úhlu pohledu na zdánlivě neřešitelnou situaci. Tak jako když si pověsíte do pokoje obrázek, který je vám blízký a který najednou změní atmosféru pokoje a někdy i celého domu.

Autor: Ivana Novotná

Užité zdroje: Leoše Zatloukal, Pavel Vítek: Koučování zaměřené na řešení. 1.vydání, Portál, 2016, 264 s.