„Koučování je způsob práce, kdy kouč a klient v profesionálně vedeném rozhovoru společně vytváří nové možnosti pro posun klienta k tomu, co chce, s využitím zdrojů, které má k dispozici.“ píše se v jedné z mnoha definic koučování.

Co je tím myšleno, když je zjevné, že primárně jde o rozhovor mezi koučem a klientem? A co z toho by mohlo být užitečné člověku, který pečuje o postižené dítě nebo blízkého dospělého a zatím nevyhledal pomoc kouče nebo terapeuta, se kterým by zmíněný rozhovor mohl vést?

Základní pravidlo koučování

Vezměme to popořadě. Jedním ze základních pravidel koučování je vytváření nových možností. Kladení důrazu na blízkou i vzdálenější budoucnost, zkrátka na pohyb vpřed.

Představme si to tak, jako bychom si chtěli předělat dům, ve kterém žijeme a který je relativně funkční, ale najde se v něm pár ne zcela vyhovujících kusů nábytku nebo pokojů. Cenný obraz nebo důležitý předmět může být schovaný, protože mu „něco stojí v cestě“.

Naše zdroje

V rámci vnitřního úklidu a přestavby „našeho domu“ se můžeme zamyslet nad tím, co by mohlo být oním zapadlým předmětem nebo obrazem. V koučování tyto neuvědomělé ale existující možnosti nazýváme zdroji. Ty mohou být vnější nebo vnitřní. Možná jsou naše zdroje „uložené někde za truhlou v komoře“ nebo se někam zakutálely jako sen, který jsme měli v dětství.

Mezi vnější zdroje patří vše z našeho okolí. Zkusme si uvědomit, kdo je tím, kdo nám pomáhá, jak psychicky, tak prakticky a kdo nás naopak brzdí. Jak je péče rozdělena ve vlastní rodině? Jak jsme na tom s přáteli? Užitečné je, ověřit si, zda plně využíváme podpory, kterou nabízí a umožňuje stávající sociální systém, sdružení týkající se daných diagnóz, neziskové organizace, charity. Kdo nabízí pomoc nejen postižené osobě, ale i pečujícím.

K vnitřním zdrojům patří cokoli, co nasycuje a dobíjí energii. Je něco, co jsme dělávali, ale přestali – koníček, sport nebo bychom si přáli vyzkoušet? Kde čerpáme sílu – v přírodě, na výstavě výtvarného umění, v divadle? Patří sem i naše dovednosti. Pokusme si vzpomenout, zda se nám již nějaká v minulosti osvědčila a my na ni zapomněli.

Imaginativnímu vnitřnímu úklidu postačí i několik minut během dne nebo před usnutím. Není nutné a ani možné pouštět se ihned do velkých změn. Smyslem je změna úhlu pohledu na zdánlivě neřešitelnou situaci. Tak jako když si pověsíte do pokoje obrázek, který je vám blízký a který najednou změní atmosféru pokoje a někdy i celého domu.

Autor: Ivana Novotná

Užité zdroje: Leoše Zatloukal, Pavel Vítek: Koučování zaměřené na řešení. 1.vydání, Portál, 2016, 264 s.

Článek vznikl v rámci projektu „Psychoterapeutická podpora, edukace, a specifické poradenství pro neformální pečovatele č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/16_134/0008175, podpořeného z Evropského sociální fondu, z operačního programu zaměstnanost.