Pojmy psychická stabilita a labilita souvisí se základní adaptací organismu na vnější prostředí. Organismus může být lehce tvarován a stačí mu jemné podněty vnějšího prostředí (labilita, senzitivita) nebo se těmto podnětům brání. Může čelit i bez emocí (rigidita). Stabilita tedy následně odpovídá pružné rovnováze mezi oběma póly. Jedná se o harmonii mezi dvěma póly/extrémy.

Představme si silný strom, např. dub. Pevný, zdravý dub vichřice nezlomí, protože má silné kořeny a kmen se umí ohnout. Tento obraz odpovídá zdravému vyrovnanému člověku. Ten má zdroje, výživu (faktickou i emocionální), práci, koníčky, hodnoty, blízké osoby (vztahy) a fungují mu tzv.

Kompenzační mechanismy

To jsou takové mechanismy, které nám umožňují vyrovnat se s náročnými situacemi v průběhu dne, týdne, měsíce, roku a vůbec v našich nejrůznějších těžkých životních situacích.

S příchodem těžké životní situace (dlouhodobá nemoc, operace, další léčba) je náš z počátku silný „dub“ oslabován (spotřebovává své zásoby a zdroje). Po nějaké době působení zevních (náročná léčba, strach blízkých, ztráta důležitých kompenzačních mechanismů) a vnitřních faktorů (vlastní strach a obavy, režimová opatření, zvyšující se stres) visí už jen na svých nejtenčích koříncích, které ho drží silou vůle. Silná vichřice v podobě další nepříjemné zprávy z jakékoli oblasti, kořeny natolik oslabí a vykotlá, že kmen postupně ztratí svoji pružnost (nemá výživu, sílu) a dub se při větší bouřce vyvrátí.

Nedostatek síly a energie při ztrátě fungujících kompenzačních mechanismů v okamžiku nebo průběhu nemoci se může projevovat:

  • Ztrátou naděje a smyslu léčby
  • Omezením a změnou kvality komunikace
  • Agresivním a hádavým chováním
  • Pocity vyčerpání, frustrace a deprese
  • Lpěním na zavedených postupech a uzavření se novým přístupům
  • Nedostatkem vlastní aktivizace a motivace
  • Neochotou a neschopností spolupráce

Kompenzační (vyrovnávací) mechanismy jsou veškeré činnosti, které nám uvolňují napětí, úzkost a stres (snižují hladinu stresových hormonů v organismu). Ve svém výsledku nám přináší ZPĚT ENERGII, kterou jsme vydali na zvládání těžké a složité situace.

Každý takové mechanismy používá, ať vědomě (to znamená, že ví, co mu pomáhá a dělá dobře), tak nevědomě (tzn. že dělá takovou činnost, která ho baví, ale nepřemýšlí o ní jako o způsobu vědomé pomoci sám sobě).

Dá se obecně říci, a děti to vědí nejlépe, že každá činnost, která nás BAVÍ, je vlastně takovým kompenzačním mechanismem.

Co nás baví, a chceme dělat, je přesně to pravé ořechové. Někoho baví jít se projít, jiný čte knížku, další jde třeba vyhrabat záhon na zahradě nebo naštípat dříví, ale jen pro to, že chce sám, ne že mu to říkají jiní.

Kompenzační mechanismy můžeme rozdělovat do nejrůznějších kategorií a skupin. Co je však pro každého fajn, VĚDĚT co nám dělá dobře. Pokud to víme, můžeme cíleně činnost vyhledávat, ordinovat sami sobě!

Rozdělení kompenzačních mechanismů

Základní rozdělení kompenzačních mechanismů je z pohledu aktivity a času.

  • Aktivní kompenzační mechanismy:
    Pokud při činnosti vyvíjím tělesnou aktivitu, zároveň se mohou vyplavovat do krve endorfiny (tedy hormony dobré nálady). Může se jednat např. o procházku, sport, sekání dříví, trávy, sex, běh, jízdu na kole.
  • Pasivní kompenzační mechanismy:
    Nevyvíjíme sami žádnou tělesnou aktivity, sami zažíváme pocit absorpce. Čtení, relaxace, masáž.

Z hlediska času dělíme kompenzační mechanismy na ty, které používáme

  • každý den
  • některé jen občas v týdnu
  • jiné v měsíci či jedenkrát v roce

Mezi mechanismy používané každý den, a to i opakovaně, patří např. kávička, rozhovor s milou osobou, četba oblíbeného časopisu, knížky, cigaretka, čokoláda či jiné dobré jídlo a pití, procházka se psem, povídání s blízkou osobou.

Z úhlu času tedy do dalších kategorií patří aktivity, které jsou aplikovány týdně a měsíčně (kroužky, sport, víkendové aktivity) a obecně vyžadují více času, než denní aktivity.

Z hlediska času potom přichází takové činnosti, které si můžeme dopřát jen několikrát do roka, jako jsou prázdniny a dovolená, to znamená, na které potřebujeme nejvíce času. Jsou to vlastně takové lázně pro psychiku, které přináší uzdravení, povolení napětí a dobití baterek na další období.

Další kompenzační mechanismy, které slouží k zmírnění stresu

  • dostatečný odpočinek (spánek a relaxace ve volném čase)
  • nácviky klidného hlubokého dýchání
  • vizualizace pocitů vedoucích k relaxaci
  • různé formy meditací
  • speciální autogenní relaxační tréninky (např. Schulzův autogenní trénink)
  • jóga (s nejrozpracovanější filosofickou koncepcí)
  • aktivní cvičení, sport
  • relaxační masáže a jiné regenerační techniky

Kompenzační mechanismy snižují nebo normalizují v organismu hladinu stresových hormonů což je velmi důležité z hlediska efektu a účinnosti vlastní onkologické léčby.

Pokud se člověk s onkologickým onemocněním necítí ve své těžké životní situaci sám, je podporován blízkými, má i v omezeném režimu své zájmy a aktivity, které mu dělají dobře, zvládá vlastní léčbu v úplně jiné kvalitě.

Jestliže víme, že se na léčbě a potlačení onkologického onemocnění podílí neuro-imuno-hormonální systém, tak laicky řečeno, pokud budeme posilovat svoji psychickou stabilitu, budeme odolnější při setkání s nějakou překážkou, budeme mít silný imunitní systém, který pomáhá v uzdravování.

Použité zdroje

● FRANČE, Vojtěch. Grafologie a psychologie [online]. [cit. 2015-05-15]

● CHMELOVÁ, Martina, Veronika KOCOUROVÁ a Petra SYROVÁTKOVÁ. Sdílená péče v rodině s dětmi se zdravotním postižením: Příručka dobré praxe. 1. vydání. Praha: Alfa Human Service, 2015. ISBN 978-80-260-8326-9.

Článek vznikl v rámci projektu „Psychoterapeutická podpora, edukace, a specifické poradenství pro neformální pečovatele č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/16_134/0008175, podpořeného z Evropského sociální fondu, z operačního programu zaměstnanost.