Tanec je od nepaměti přirozenou součástí našeho života.

Jistě si vzpomeneme, jak jsme jako malé děti poskakovaly v rytmu hudby, později vybíjeli energii na diskotéce nebo kultivovali náš pohyb v tanečních. 

Tanec býval součástí rituálů v dávných kulturách. Rituálů, které připravovaly na lov, svatbu nebo narození dítěte. Ve středověku byly organizovány taneční průvody, které měly za cíl ochránit zúčastněné před epidemiemi. Později byl tanec součástí rituálu seznámení a dvoření. 

V současné době tanec vnímáme více jako záležitost zábavy, relaxace, umění, ale i sportu. Jeho hlubší význam jako by se z něj vytratil. 

Přesto nepřekvapí, že tanec je především pohyb, díky kterému můžeme vyjadřovat vlastní emoce, komunikovat s okolním světem, ale také vyjádřit názor na konkrétní věc, téma. 

Využití tance

První využití tance jako terapeutického prostředku se datuje do období po 2. světové válce. Tehdy se tanec používal jako prostředek komunikace s pacienty v psychiatrických léčebnách, kteří nebyli schopni nebo ochotni komunikovat slovně.  

Díky těmto poznatkům je taneční terapie využívána jako součást psychoterapie u pacientů, kteří:

  • Mají problém s verbální komunikací a vyjádřením vlastních pocitů
  • Chudý emoční projev
  • Zvláštní obavy o své tělo

Cílem tanečně-pohybové terapie pak je:

  • Napomoci k poznání vlastního těla a pohybových projevů spojených s emočním stavem
  • K lepší orientaci ve vztazích k okolí i sobě samému
  • K lepší fyzické a emoční integraci a schopnosti vyjádřit své pocity přijatelným způsobem
  • Zlepšení vnitřní představy o těle a jeho hranicích v prostoru
  • Obohacení pohybového projevu klienta
  • Pomoci při kontrole napětí v těle a impulsivního chování 

Při taneční terapii se klade důraz na pojmenování akce a propojení pohybu s prostředím a emocemi. 

Proto je důležité vytvořit pro klienta bezpečné prostředí, ve kterém se může převážně nonverbálně vyjádřit a projevit. 

Pohyb je při terapii vytvářen improvizací, která dovoluje objevovat nové způsoby pohybu těla. I zde platí, že je nutná důvěra a naladění mezi klientem a terapeutem. 

Tanečně pohybová terapie je dostupná všem věkovým kategoriím. Rozhodně neplatí, že klient musí být pohybově nadaný a mít cit pro rytmus. Naopak, vychází a využívá přirozený pohyb, který pozitivně ovlivňuje psychiku a není kondičně náročný. 

Skupinová tančení terapie je dokonce vhodným prostředkem sociální terapie.

Zdroj:

WikiSkripta

Čížková Klára, Tanečně-pohybová terapie, Praha, Triton, 2005

Projekt č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_064/0006431