Každý z nás byl jistě alespoň jednou v životě v divadle.
Již antičtí Řekové znali katarzní a léčivý účinek dramatu na duši člověka. I jeho schopnost nastavit člověku zrcadlo. To věděl i Shakespeare, jehož postavy se vyznačovaly barvitým a mnohovrstevnatým charakterem.
Typů divadel a žánru divadelních her je nespočet stejně tak preferencí nás potencionálních diváků. Málokoho však možná napadne uvažovat o dramaterapii, jako o léčebné psychoterapeutické metodě, kterou by mohl podstoupit.
Co je tedy dramaterapie?
Dramaterapie je terapeutický přístup využívající divadlo jako prostředek léčby. Jde o expresivní terapii, která spolu například s muzikoterapií nebo tanečně pohybovou terapií patří do skupiny arteterapií. Ty se snaží upravit a ovlivnit narušenou činnost organismu uměleckými prostředky. Divadlo v tomto případě nesleduje uměleckou složku dramatu, ale snaží se o jeho praktické využití.
Pomocí improvizovaných situací „tady a teď“ se snaží zmírnit psychické poruchy, mentální postižení a psychologické nebo sociální problémy. Zároveň vede klienty k prožívání emocí a integraci.
Dramaterapie je spíše skupinovou aktivitou. Její výhodou je, že je využitelná pro jakýkoli typ klienta včetně jedinců s mentálním postižením nebo autismem.
Hlavními prostředky dramaterapie jsou fikce a hra v roli. Vše se děje v bezpečném prostoru. Terapeut většinu času vystupuje v roli a podněcuje klienty improvizací. Ta může být:
- Plánovaná – klient je dopředu seznámen s místem, které v improvizaci zaujme
- Neplánovaná – klient má možnost volby vstoupit do improvizace
- Nepřipravená – klient dopředu nezná ani roli ani situaci
Dramaterapie umožňuje:
- Zvyšovat sociální inteligenci a empatii
- Získat schopnost uvolnit se
- Lépe kontrolovat vlastní emoce
- Změnit nekonstruktivní chování
- Rozšířit repertoár rolí pro život
- Získat větší spontaneitu
- Rozvoj představivosti a koncentrace
- Posílit sebedůvěru a sebeúctu
- Získat schopnost rozpoznat a přijmout svá omezení a možnosti
Zdroj: wikipedie
Projekt č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_064/0006431
