Homeopatie je jednou z metod alternativní a komplementární (doplňkové) medicíny (tzv. CAM).

Zakladatelem homeopatie je německý lékař Samuel Hahnemann, který na začátku 19. století formuloval její základní principy a posléze ji až do své smrti v roce 1843 praktikoval. Jeho věta „Neléčím nemoci, léčím člověka“ vystihuje základní princip jím objevené léčby. Homeopatické léky, které vyvíjel, testoval na sobě i na druhých (vždy však zdravých lidech). Podle toho empiricky určoval jejich účinek na konkrétní onemocnění. Léky jsou v homeopatii podávány v bobulích nebo kapkách.

Může být překvapivé, že podle údajů WHO (Světové zdravotní organizace) homeopatie patří mezi světově široce rozšířený způsob léčby.

Homeopatie je holistickým typem medicíny, která usiluje o sjednocení těla a duše. Opírá se o názory, že příčinou nemocí jsou jevy, jako úbytek energie, způsobený špatnými návyky a stresem, jak fyzickým, tak psychickým. Nemoc je chápána jako důsledek nerovnováhy mezi příčinami biologickými a osobními.

Základními principy homeopatické léčby jsou:

  • podobné se léčí podobným, tedy „similia similibus curantur“.
  • co nejmenší dávka léku (nekonečné ředění) – čím je látka zředěnější, tím pronikavější a hlubší má účinek – jak na psychiku, tak na tělo pacienta.
  • celostní přístup – lék je předepisován podle souhrnu všech psychických a fyzických charakteristik konkrétního jedince. Jde zde o tzv. totalitu symptomů.

Vzhledem ke zmíněnému celostnímu přístupu k pacientovi, tzv. individualizaci, může úvodní diagnostický rozhovor v homeopatii trvat i dvě hodiny. Homeopat se podrobným vyptáváním snaží získat „obraz léku“, který bude odpovídat „obrazu pacienta“. Mezi oblasti, které homeopata zajímají patří tzv. údaje:

  • mentální, které nejlépe charakterizují typ člověka (patří sem např. lásky a averze, strachy, sociální chování, vztah k jiným lidem, spánek, sny)
  • generální popisující všeobecné reakce a symptomy, týkající se celého člověka (sem patří např. reakce na teplo a chlad, převaha symptomů na jedné straně těla, riziková roční či denní období, reakce na vlhko, vítr). Vše, co se vztahuje k pacientovi jako k celku.

Zdroje:

Jiří Čehovský – Homeopatie – víc než léčba, Alternativa, 1997

Alternativní a komplementární medicína – Wikipedie