Meditace je další technika sloužící k „práci na sobě“. U pečujících osob, které jsou nejvíce ohroženy syndromem vyhoření, je meditace, vedle relaxace, velmi oblíbená. Pod pojmem meditace si můžeme představit různé praktiky vedoucí k prohlubování soustředění. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol.

Cílem meditace je zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.

Slovo meditace pochází z latinského „meditatio“, které znamená „rozjímání“. V tomto významu se používá v křesťanství, například „meditace o utrpení Krista“. V křesťanství se vyskytuje také rozjímání během chůze v labyrintu nebo rozprava s Bohem během modliteb. Podle Tomáše Halíka má jít v meditaci o to, aby se člověk osvobodil „od obrazů“ a tím „vyprázdnil mysl“ a stal se duchovně svobodným.

Lidskou mysl je možné přirovnat k toku řeky. Klidná řeka = klidná mysl, rozbouřená řeka = rozbouřená mysl, tenze, psychické napětí. Toto přirovnání nám opět pomůže lépe přiblížit co to vlastně meditace je jak jí provádět. Důležitý je cílený trénink meditace. Jedná se o dlouhodobou záležitost.

Jak na to?

Například můžeme ve své mysli vytvářet a upevňovat následující obraz. Dokáži stát v různé vzdálenosti od své rozbouřené řeky – mysli, pozoruji z blízka nebo větší vzdálenosti tok svých myšlenek.

Principem tohoto meditačního myšlení je tedy, nenechat se zahltit svými myšlenkami, ale naučit se stát opodál. Pozorovat je a pracovat s nimi. Od tohoto pozorovacího a nezahlcujícího stavu můžeme následně jít dále. Přemýšlet – dívat se třeba na nějakou svoji životní situaci jako „zvenčí, pohledem ze břehu“.

Může nás dokonce napadnout i nějaké řešení původně viděné bezvýchodné situace. Meditaci musíme trénovat. Čím více a častěji budeme meditovat, tím více přichází úleva a hluboký ponor do nás samých.

Zkušeným a trénovaným lidem mohou přicházet myšlenky týkající se samé podstaty světa, lidské existence.