Jak čas plyne, i děti se zdravotním postižením stárnou a opouštějí vzdělávací zařízení, otázkou zůstává, zda je možné, aby se tyto „děti“ zapojili do pracovního procesu? U většiny z nich samozřejmě ta možnost je.

Listina základních práv a svobod deklaruje pro osoby se ZP právo na zvýšenou ochranu zdravotního stavu při práci, upravené pracovní podmínky, právo na speciální ochranu v pracovněprávních vztazích a právo na podporu a pomoc k přípravě na výkon povolání, jakožto i právo na spravedlivou odměnu za práci a právo na uspokojivé pracovní podmínky.

Základními legislativními prameny jsou: zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, avšak nesmíme opomenout i další legislativní prameny, o kterých se více rozepisuji na konci tohoto článku.

Zákoník práce

V ustanovení § 103 odst. 5 zákoníku práce je zakotvena primární povinnost zaměstnavatele „zajistit na své náklady pro zaměstnance se zdravotním postižením prostřednictvím technických a organizačních opatření potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání“. Ustanovení § 111 zákoníku práce zmocňuje vládu k tomu, aby nařízením upravila výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy.

Podle zákoníku práce osoba se zdravotním postižením nepožívá v pracovněprávních vztazích výhody, ani jí zde není věnována zvláštní pozornost, ale v ustanovení § 237 je stanoven odkaz na právní předpis – zákon o zaměstnanosti, jedná se o zvláštní právní předpis, ve kterém je osobě se zdravotním postižením věnováno velmi mnoho prostoru.

Zákon o zaměstnanosti

Tento zákon v souladu s právem Evropské unie upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. Zákon o zaměstnanosti taktéž stanovuje a upravuje pro osoby se ZP zvláštní podmínky, které by měly nastat při zaměstnávání osob se ZP.

Další legislativní prameny

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů je jedním z dalších legislativních pramenů, kde se zejména upravuje daňové zvýhodnění pro zaměstnance, ale i pro zaměstnavatele. Například za každého zaměstnance se ZP Ministerstvo financí udělilo slevu na dani ve výši 18. 000,-Kč. V případě těžkého zdravotního postižení tato částka šplhá až ke 60.000,- Kč. Mezi další legislativní prameny můžeme zařadit i zákon Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách a všechny ostatní zákony, které stanoví, upravují nebo odkazují na zaměstnávání osob se ZP či pouze na samotné osoby se ZP.

Úřad práce České republiky

Úřad práce České republiky byl zřízen s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, kterým je vymezena jeho působnost. Dnem účinnosti tohoto zákona úřady práce zřízené podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se považují na kontaktní pracoviště krajských poboček Úřadu práce České republiky. Úřad práce je správním úřadem s celostátní působností a je účetní jednotkou. Úřad práce České republiky řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je jeho nadřízeným správním úřadem.

Úřad práce plní úkoly v těchto oblastech:

  1. zaměstnanosti
  2. ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
  3. státní sociální podpory
  4. dávek pro osoby se zdravotním postižením
  5. příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních služeb
  6. pomoci v hmotné nouzi

Tyto úkoly plní Úřad práce v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti, zákonem o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, zákonem o státní sociální podpoře, zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, zákonem o sociálních službách a zákonem o pomoci v hmotné nouzi.

Úřad práce je přístupovým místem pro zajištění elektronické komunikace v oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnanosti mezi členskými státy Evropské unie. Organizačně je Úřad práce členěn na generální ředitelství  a krajské pobočky. Obvody působení krajských poboček jsou shodné s územím krajů podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů. Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště. Pokud Úřad práce určí, mohou být některé úkony vůči němu činěny prostřednictvím pověřeného kontaktního místa veřejné správy. Úřad práce může naopak sám některé úkony činit prostřednictvím pověřeného kontaktního místa veřejné správy. V rámci problematiky zaměstnávání osob se ZP má Úřad práce spíše informační a poradenský charakter. Na tento úřad se mohou obracet jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé.

Použité zdroje

  • MPSV
  • Články 28 a 29 Listiny základních práv a svobod
  • Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.)
  • Zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.)
  • MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR Charakteristika Úřadu práce. 2012 [online]. [cit.2013-01-11]

 

Použitý text je převzat a aktualizován z bakalářská práce „Zaměstnávání osob se ZP v ČR“, Petra Syrovátková, DiS., UJAK Praha 2013