DOPORUČUJEME!

Hans Sohni: Sourozenecká dynamika, Portál, Praha 2019 

Kniha je zaměřena na oblast vývojové psychologie z pohledu sourozeneckých vztahů a přináší stručné konceptuální pohledy do problematiky a ukázky s kazuistikami.

Sourozenecký vztah je nejdelší blízký vztah v životě

Může mít kvalitu blízkosti, důvěry, přítomnosti, sounáležitosti a spolupráce, ale i nebezpečí, rivality, nepřátelství a nedůvěry. Sourozenci jsou důležitým vztahovým zdrojem a zároveň praktickým dlouhodobým“ trenažérem“ pro osvojování strategií a taktik při řešení konfliktů. Sourozenecké vztahy nebyly až do osmdesátých let 20. století v centru pozornosti psychoanalytických směrů. Za primární byla vždy považována vazba mezi dítětem a rodičem. Od počátku roku 2000 však dochází čím dál tím více k zdůrazňování důležitosti a zkoumání jevů sourozeneckých vztahů, a to převážně z pohledu vývojové psychologie.

V první části se autor zabývá základními kapitolami konceptualizace vztahů mezi sourozenci pohledem rané psychoanalýzy, zahrnuje základní informace o horizontálních rovinách vztahů mezi sourozenci z pohledu sourozeneckých her a z pohledu významu sourozenců na vývoj jejich osobnosti.

Druhá část zahrnuje základní informace o sourozencích v rodinném systému. Od definice kdo jsou sourozenci až po fenomén tzv. patchworkové rodiny. V psychodynamickém pojetí je vývoj lidského jedince významně ovlivněn od raných let příchodem nebo přítomností sourozence/ů. Tyto vztahy se vyvíjí až do dospělosti. Vzájemné prožitky a vyvíjející se vzájemné vazby mohou být stejně formativní a významné jako vertikální vazby s rodiči.

Třetí část knihy je zaměřena na sourozeneckou dynamiku z hlediska psychoterapeutického procesu od definic sourozeneckých přenosů, přes rivalitu a konkurenci, závist a žárlivost až po důležité kapitoly věnující se těžkým životním tématům jako je ztráta sourozence, násilí a sexuální zneužívání či nerovné přisouzení odpovědnosti a nerovnost sourozenců před rodiči.

Kniha může pomoci pomáhajícím pracovníkům cvičit citlivost pro sourozeneckou dynamiku v psychoterapeutickém procesu. Se zvyšující se citlivostí může být psychoterapeut nebo psycholog vnímavější na to, že rodičovská a sourozenecká osa má stejný význam pro vývoj daného jedince.

Autor: Martina Chmelová