DOPORUČUJEME!
Irena Smetáčková, Stanislav Štech a kol.: Učitelské vyhoření, Portál, Praha 2020
Publikace je rozdělena do několika základních kapitol, které velmi ilustrativně ukazují, rizika a definici syndromu vyhoření, ale také cestu z bludného kruhu ven prostřednictvím konkrétních preventivních opatření.
Na základě výsledků největšího výzkumu vyhoření, který byl mezi českými vyučujícími realizován v letech 2017-2018 jsou v počátku představeny jednoduché příběhy s informacemi o spouštěčích a projevech vyhoření.
„Zničená Julie“
Ty zároveň ale také představují některé techniky práce v rámci samotné prevence. Např. „zničená Julie“ nezvládá nároky ředitelky naplňovat vizi otevřené školy, které jsou skutečně velké. Julie nedokáže sdílet své obavy a pocity nejistoty. To zároveň s jejím úzkostným laděním a velkou zátěží generuje vír dalších a dalších problémů směřujících k nepochopení, propadu a neporozumění. Cestu ven Julie nalezla ve změně pracovní pozice a v individuální psychoterapii zaměřené na témata sebepřijetí a uvědomování si vlastních potřeb.
„Obětavá Lenka“
„Obětavá Lenka“ učila čtvrtým rokem na alternativní škole. Zde vládl sdílený étos odpovědné práce pro blaho dětí s respektem k druhému, převládalo pozitivní přijímání s představou, že pro svobodu a prostor k tvořivosti je potřeba leccos obětovat. Postupně se ukázalo, že i tento přístup potřebuje mít jasná pravidla a hranice. Bez pravidel, jasné a přímé komunikace a stanovené odpovědnosti je možné se ve velkém prostor ztratit a nemít se o co opřít. Lenka prošla hlubokou a dlouhou cestou sebereflexe s uvědomováním si, jak v otevřeném prostoru nalézat své vlastní hranice, o které se opře a které ji budou chránit. Zároveň jí ale umožní dostatek prostoru pro kreativní práci s dětmi.
Některé dovednosti z hlediska podpory psychické stability si přinášíme na svět ve své genetické výbavě. Některé se učíme ve vlastní rodině, jiné v průběhu našeho dospělého života. Jedná se o dynamický proces, který nepřichází sám o sobě tím, že stárneme. Vždy je výhodou tento proces podpořit a jít mu naproti.
Prevence syndromu vyhoření
Současný učitel si tedy nezbytně potřebuje osvojit celou řadu preventivních nástrojů zacházení se sebou, aby se v pracovním a pedagogickém procesu neztratil. Hladina energie významně ovlivňuje způsob zvládání pedagogického procesu, komunikaci s dětmi, rodiči a kolegy. Učitel může mít výtečné vzdělání, znalosti a dovednosti, co a jak učit. Avšak pokud vyhoří, je unavený nebo v dlouhodobé těžké a složité životní situaci, s kterou si neví rady, uplatní jen minimum ze svého potenciálu. Veškerou snahu zaměří na zakrývání svých problémů, a to je energeticky náročné. Takový učitel ztrácí energii, náboj, kapacitu, a to se obrazí na výkonu a kapacitě práce, v kontaktu s dětmi, kolegy, rodiči.
Kniha se prakticky zaměřuje na oblasti patřící k nejdůležitějším oblastem v rámci prevence syndromu vyhoření. Definuje profesi učitelství a její současná dilemata. Ukazuje důležitost prostředí školy a dynamiku vztahů jednak v učitelském sboru, ale také v oblasti ukotvení školy jako takové. Zda má škola nastavenou vizi, srozumitelná a jasná pravidla, jak chrání a brání své učitele, jaké jim vytváří zázemí. Triádu vztahů doplňují i vztahy s dětmi a rodiči.
Podpora sebe sama
Druhá polovina knihy, by se dala charakterizovat jako podpora samotného vztahu učitele k sobě. Učitel patří mezi pomáhající profese. Kromě své vlastní odbornosti (musí vědět co, koho a jak učit) je nedílnou součástí výkonu jeho práce blízký vztah se sebou, s druhými, tedy s dětmi, kolegy, rodiči. I učitel je lidská bytost, která žije svůj soukromý život se vším, co k tomu patří. S radostmi a úspěchy, s trápením, krizemi a bolestmi. Aby mohl učitel dobře podporovat děti, je velmi důležitá jeho vlastní psychická stabilita a odolnost.
Pro podporu psychické stability a odolnosti existuje jasná cesta. Edukace, reflexe, nácvik, změna chování. V edukaci je definován základní postulát vztahu sám k sobě, informace o stresu a jeho projevech na psychické a fyzické úrovni. Jakým způsobem mohu pracovat s důležitými životními potřebami jako je řád, systém práce, hranice atd. Učitel tedy nejdříve potřebuje vědět, co se mu děje a zda stavy, které prožívá, jsou ojedinělé nebo je mohou prožívat i jiní. Uvědomit si, zda mu tento způsob vyhovuje, (kolik potřebuje energie a co získává) nebo zda potřebuje udělat změnu (příliš dává, málo získává). Druhý krok – reflexe, již spadá do samotné prevence učitelského vyhoření.
Sebereflexe a její nácvik je nezbytná metoda startování změny a je nedílnou samostatnou součástí pedagogické práce. Učitel se jí potřebuje naučit.
Obecně lze říci, že stres a krize jsou součástí našeho života. Nelze uspořádat podmínky, aby nás tyto jevy nepotkávaly. Jen minimálně můžeme ovlivnit to, aby se podobné situace do našeho života nedostávaly. Co však ovlivnit lze, je to, co se sebou v takových situacích děláme. Rozšiřování vlastní citlivosti a vnímavosti je užitečné zároveň proto, že oživujeme a rozšiřujeme své receptory i pro vnímání potřeb druhých.
Nedílnou součástí příprav učitele by tedy vždy měl být čas pro sebe, rozšiřování dovedností, jak stabilizovat sám sebe, jak pracovat se svojí energií. Sebereflexe je užitečný praktický nástroj pro tento přístup.
Praktická příručka obsahuje nejen praktická cvičení, ale i test syndromu vyhoření.
Kniha je vhodná pro učitele a všechny pracovníky ve školství a v zařízeních volnočasových aktivit.
Autor: Mgr. Martina Chmelová