Péče o blízkého člověka začíná zpravidla postupně. Často po propuštění z nemocnice, jindy po úrazu, zhoršení zdravotního stavu nebo v souvislosti s dlouhodobým onemocněním či zdravotním postižením. Před rodinou se náhle objeví řada praktických otázek běžného života. „Kdo bude chodit za konkrétním člověkem domů? Kdo mu pomůže s hygienou? Kdo převáže ránu? Kdo zajistí nákup nebo doprovod k lékaři?“
Právě v této situaci může rodina narazit na rozdílné principy a mechanismy fungování zdravotních a sociálních služeb. Pro člověka, který se v systému péče dosud neorientoval, může být obtížné rozpoznat, jaký typ podpory je v dané situaci potřebný, na jakou službu či instituci se obrátit a jak jednotlivé formy péče vzájemně propojit.

Co je zdravotní a co sociální péče?

Rozdíl mezi jednotlivými formami péče vychází především z charakteru potřeb člověka a typu podpory, kterou jeho zdravotní stav vyžaduje. Zdravotní péče je zaměřena zejména na prevenci, diagnostiku, léčbu a sledování zdravotního stavu a zahrnuje úkony vyžadující odbornou způsobilost zdravotnických pracovníků. Její poskytování přitom není vázáno výhradně na prostředí zdravotnického zařízení, ale může probíhat také v přirozeném sociálním prostředí člověka, což mimo jiné upravuje i zákon o zdravotních službách. Může jít například o domácí ošetřovatelskou, léčebně rehabilitační nebo paliativní péči. (1)

Sociální služby naopak pomáhají člověku zvládat běžný život v situaci, kdy si kvůli věku nebo nepříznivému zdravotnímu stavu běžné denní činnosti nedokáže zajistit sám. (2) Často se jedná o hygienu, oblékáním, přesuny, přípravu jídla, nákup, běžný chod domácnosti nebo doprovod k lékaři či na úřad.

V praxi se jednotlivé formy péče vzájemně doplňují a jejich kombinace umožňuje reagovat na komplexní potřeby člověka. Vedle zdravotní péče, například v podobě aplikace injekcí a léků, ošetření dekubit či převazu rány, může člověk současně potřebovat podporu při zajištění běžných denních činností, jako je osobní hygiena nebo příprava stravy, kterou lze zajistit prostřednictvím sociálních služeb.

V této souvislosti se uplatňuje koncept sdílené péče, v jehož rámci se na zajištění péče podílí více aktérů podle charakteru a rozsahu potřeb konkrétního člověka. Rodina tak nemusí nést veškerou odpovědnost za péči sama, ale může ji vhodně kombinovat s podporou zdravotních a sociálních služeb. (3)

Domácí zdravotní péče není pečovatelská služba

Jedním z častých nedorozumění je představa, že domácí zdravotní péče zajistí člověku veškerou potřebnou pomoc člověku v domácím prostředí. Domácí zdravotní péče je zdravotní služba. Poskytují ji zpravidla všeobecné sestry a musí být indikována lékařem.

Pokud je domácí péče lékařem předepsána a jsou splněny podmínky úhrady, je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Poskytovatele domácí péče si pacient může vybrat. (4)

Co bývá náplní domácí zdravotní péče:

  • kontrola zdravotního stavu,
  • měření krevního tlaku
  • měření hladiny cukru,
  • podávání léků a injekcí,
  • ošetřování chronických nebo pooperačních ran,
  • péče o stomie a katétry,
  • podávání infuzní léčby,
  • odběry biologického materiálu,
  • rehabilitace,
  • prevence a ošetřování proleženin atp.
Co když člověka propouštějí z nemocnice?

Právě propuštění z nemocnice bývá okamžikem, kdy rodina začne řešit domácí péči ve větším rozsahu. Pokud je zřejmé, že člen rodiny nebude po návratu domů soběstačný, je vhodné začít situaci řešit ještě před propuštěním ze zdravotnického zařízení. V drtivé většině případů, je již dnes běžně v nemocnicích přítomný zdravotně sociální pracovník, se kterým je vhodné situaci zavčas řešit. Pomoci může také ergoterapeut, pokud již s daným člověkem rehabilituje v průběhu pobytu v nemocnici.

Národní zdravotnický informační portál doporučuje potřebu domácí zdravotní péče projednat s ošetřujícím lékařem už při plánování propuštění z nemocnice. Po hospitalizaci může ošetřující lékař domácí péči indikovat na dobu 14 dnů. Návaznost po uplynutí této doby doporučuje poté praktický lékař. (4)

Na co je vhodné se ptát:

  • Jakou péči bude člověk doma potřebovat?
  • Bude potřebovat domácí zdravotní péči?
  • Kdo ji může indikovat?
  • Bude potřebovat pomoc s hygienou, oblékáním nebo stravováním?
  • Jaké sociální služby jsou v místě dostupné?
  • Je možné využít pečovatelskou službu nebo osobní asistenci?
  • Bude potřeba zajistit kompenzační pomůcky? Kde? Jaké?
  • Kdo bude péči koordinovat?

Nečekejte až na den, kdy váš blízký přijde domů! Mějte na paměti, že služby mají omezenou kapacitu a jejich zajištění může nějakou dobu trvat!

Jaké sociální služby mohou rodině pomoci?

Pokud člověk v důsledku svého zdravotního stavu nebo snížené soběstačnosti potřebuje podporu při zvládání běžných denních činností, lze využít odpovídající sociální služby. V praxi se nejčastěji setkáváme zejména s těmi službami, které jsou relativně dobře známé širší veřejnosti.

Pečovatelská služba poskytuje pomoc při zvládání základních úkonů péče o vlastní osobu a při zajištění běžného chodu domácnosti. Může se jednat například o pomoc při osobní hygieně, oblékání, přesunech, přípravě a podávání stravy nebo při některých činnostech souvisejících s péčí o domácnost.

Osobní asistence představuje další formu terénní sociální služby, jejímž prostřednictvím lze podporovat člověka při zvládání běžných životních situací a při zachování co nejvyšší míry jeho samostatnosti.

Odlišný účel mají odlehčovací služby. Jejich hlavním posláním je poskytnout podporu osobě, která dlouhodobě pečuje o člověka se sníženou soběstačností, a umožnit jí nezbytný čas na odpočinek, regeneraci nebo vyřízení vlastních osobních záležitostí. (2)

Odlehčovací služba  není „selháním“ rodiny ani důkazem, že se pečující o svého blízkého nechce starat. Naopak může být důležitou součástí dlouhodobě udržitelné péče. V praxi bývá v vhodná také kombinace více forem pomoci. Právě kombinace může být pro rodinu důležitá.

Kdo péči uhradí?

V této souvislosti se často řeší příspěvek na péči. Ten je určen člověku, který kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu potřebuje pomoc jiné osoby při zvládání základních životních potřeb. (5)
Nejde tedy o „mzdu pro pečujícího“. Příspěvek může být využit například na pomoc osoby blízké, asistenta sociální péče nebo registrovaného poskytovatele sociálních služeb. (5)

Co platí pro příspěvek na péči v roce 2026?

V roce 2026 zůstává agenda příspěvku na péči na Úřadu práce ČR. Původně plánovaný převod agendy z Úřadu práce ČR na územní správy sociálního zabezpečení měl proběhnout od 1. července 2026. Tento termín byl odložen na 1. června 2028. (6)
Pokud tedy člověk o příspěvek na péči v roce 2026 žádá, obrací se na Úřad práce ČR.

Nezapomeňte na dlouhodobé ošetřovné

Příspěvek na péči a dlouhodobé ošetřovné nejsou stejný nástroj. Dlouhodobé ošetřovné patří do systému nemocenského pojištění a může pomoci člověku, který kvůli péči o blízkého nemůže po určitou dobu pracovat. U běžné situace je dlouhodobé ošetřovné určeno pro případy, kdy zdravotní stav člověka po propuštění z nemocnice vyžaduje celodenní péči alespoň po dobu 30 kalendářních dnů. Dávku lze za splnění zákonných podmínek čerpat až 90 kalendářních dnů. U nevyléčitelně nemocných v paliativní péči není předchozí hospitalizace podmínkou. (7)
Dlouhodobé ošetřovné proto může pomoci především při zvládnutí náročného období, například po návratu člověka z nemocnice. Nejde ale o nástroj, který by měl dlouhodobě nahradit systém sociálních služeb nebo řešit několik let trvající péči.

Kdo bude péči koordinovat?

Výzvou v oblasti dlouhodobé péče není pouze dostupnost jednotlivých služeb, jejich místní kapacita nebo časová dostupnost. Pro rodiny může být náročné také samotné propojení různých forem podpory a zajištění jejich vzájemné návaznosti. Neformální pečující tak v praxi často přebírá roli koordinátora péče. Zajišťuje komunikaci se zdravotnickými zařízeními, praktickými lékaři a dalšími odborníky, současně jedná s poskytovateli sociálních služeb, Úřadem práce ČR, zdravotními pojišťovnami a dalšími institucemi. Tato koordinační role může představovat významnou časovou, organizační i psychickou zátěž.

WHO upozorňuje, že nedostatečná dostupnost a provázanost služeb dlouhodobé péče může zvyšovat nároky kladené na neformální pečující. Naopak dostupnost odpovídajících služeb, srozumitelných informací, vzdělávání a odlehčovacích forem podpory může přispívat k prevenci přetížení a k udržení zdraví a kvality života pečujících osob. (8)

Neformální péči proto nelze vnímat jako náhradu zdravotních a sociálních služeb. Rodina by měla být chápána jako významný partner systému péče, jehož zapojení je vhodné podporovat a doplňovat dostupnými profesionálními službami.

Co z toho pro pečující vyplývá?

Pokud pečujete o blízkého doma, nemusíte všechno zvládnout sami. Nejprve si definujte, jakou pomoc váš blízký skutečně potřebuje:

  • převazy ran,
  • aplikace injekcí,
  • pomoc s hygienou a sebeobsluhou,
  • pomoc s domácností,
  • doprovod a asistenci,
  • dohled,
  • finanční podporu atd.

Teprve potom hledejte konkrétní službu nebo finanční podporu. Dobře nastavená péče nemusí znamenat, že se o člověka stará co nejvíce hodin rodina. Důležité je, aby byla péče bezpečná, dostupná a dlouhodobě zvládnutelná pro všechny, kterých se týká.

Tip

Pokud si nejste jistí, jakou pomoc váš blízký potřebuje, můžete se obrátit na sociálního pracovníka obce, zdravotnického zařízení nebo sociální poradnu. Pomoci mohou také neziskové organizace ve vašem okolí či se obraťte na web MPSV, které zřídilo tzv. rozcestník pro neformálně pečující osoby

Pomoci může také jednoduchý seznam:

  • Co člověk zvládne sám?
  • S čím potřebuje pomoc?
  • Co musí zajistit zdravotník?
  • Co může zajistit sociální služba?
  • Co zvládne rodina?
  • A kde už rodina potřebuje pomoc zvenčí?

Takové rozdělení může být dobrým prvním krokem k nastavení péče.

 

Důležité odkazy a zdroje

(1) ČESKO. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Online. In: Zákony pro lidi. Dostupné z: Zákon č. 372/2011 Sb.. [cit. 2026-09-24].
(2) ČESKO. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Online. In: Zákony pro lidi. Dostupné z: Zákon č. 108/2006 Sb.. [cit. 2026-09-24].
(3) MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Péče a služby. Online. MPSV. Dostupné z: Péče a služby. [cit. 2026-09-24].
(4) MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Domácí péče. Online. Národní zdravotnický informační portál. Aktualizováno 17. 4. 2023. Dostupné z: Domácí péče. [cit. 2026-09-24].
(5) MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Příspěvek na péči. Online. Úřad práce ČR. Dostupné z: Příspěvek na péči. [cit. 2026-09-24].
(6) MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Sněmovna schválila pokračování vyšší podpory pro lidi závislé na domácí podpoře dýchání. Online. MPSV. 2026. Dostupné z: MPSV – převod agendy příspěvku na péči. [cit. 2026-09-24].
(7) ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Dlouhodobé ošetřovné. Online. ČSSZ. Dostupné z: Dlouhodobé ošetřovné. [cit. 2026-09-24].
(8) WORLD HEALTH ORGANIZATION. Long-term care. Online. WHO Regional Office for Europe. 2022. Dostupné z: WHO – Long-term care. [cit. 2026-09-24].

 

Autor: Mgr. Veronika Kocourová, Ph.D., MBA; Bc. Kristýna Padrtová, Dis.

Článek vznikl v rámci projektu Centrum podpory neformální a sdílené péče, CZ.03.02.02/00/24_072/0005225.