Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu, zejména psaní. Bývá porušeno psaní jako vlastní akt. Výsledkem je snížená kvalita písemného projevu. Někdy bývá pod tento pojem zahrnována i porucha výtvarných schopností (kreslení, malování), jedná se však o samostatnou problematiku (dyspinxii), která s dysgrafií může, ale nemusí souviset.
Existují jedinci s dysgrafií, kteří mají potíže při psaní, ale dobře malují a kreslí. Stejně tak v některých případech zasahuje dysgrafie i oblast rýsování, ale opět ne vždy. I ona, protože psaní využíváme při výuce i přípravě na výuku, ohrožuje dítě v jeho školní úspěšnosti. Často bývá kvalita písma snížena natolik, že písmo není čitelné jak pro jiné, tak i pro dítě samotné. Z nekvalitně provedeného zápisu se dítě nemůže učit (nebo si připravit potřebné pomůcky na výuku, vypracovat domácí úkol, pokud nepřečte opsané zadání) a tím je opět hendikepováno. Nekvalitně napsanou písemnou práci přečte i učitel po žákovi často pouze s obtížemi, což může mít negativní dopad na hodnocení práce.
Příčiny vzniku dysgrafie
Podkladem této poruchy bývá nejčastěji porucha motoriky, zvláště jemné, ale někdy i v kombinaci s hrubou. Dále se zde účastní porucha automatizace pohybů, motorické a senzomotorické koordinace. Spolupodílí se zde i nedostatky ve zrakovém vnímání a prostorové orientaci, případně paměti (např. i kinestetické – dítě má obtíže při zapamatování tvarů, napodobování předváděných pohybů, zapamatování správného směru), představivosti, pozornosti, smyslu pro rytmus. Někdy vázne i proces převodu sluchových nebo zrakových vjemů (případně obojích) do grafické podoby – tento proces může probíhat nekvalitně, zpomaleně.
Obtíže vznikají i při problémech v lateralizaci (při nevyhraněné nebo zkřížené lateralitě, při přecvičeném praváctví či leváctví). Zkřížená lateralita má dopad jak na oblast percepční (vnímání informace), tak na oblast zpracování informace v CNS a nakonec i na oblast výkonovou (převedení informace do výkonu). Proces zpracování informací je delší, složitější. Děti se zkříženou lateralitou mívají při psaní a nejen při něm většinou nápadně pomalejší pracovní tempo, písmo i úprava jsou snížené kvality. Obtíže při psaní přetrvávají nezřídka i v případech, kdy je ruka pro psaní již uvolněná. Některé děti uvádějí, že když chtějí napsat určité písmeno, jejich ruka si “dělá, co chce” a „najede“ na jiný tvar písmene nebo minimálně přetahuje či nedotahuje tvar. Obtíže si uvědomí a pak přepisují nebo škrtají nesprávně napsaný tvar.
Drobné svalstvo rukou u dětí s dysgrafií bývá často ochablé, nezpevněné, svalové napětí je zvýšené. Děti mívají neuvolněnou někdy i celou paži, předloktí, zápěstí i prsty pro psaní. Pohyby jsou křečovité, nepřesné, rozsah pohybů bývá menší, se stoupající zátěží stoupá i unavitelnost a kvalita pohybu se ještě zhoršuje. Příčinou těchto obtíží u dětí s dysgrafií nejsou vnější vlivy (nedostatečné vedení, příliš rychlé tempo postupu při výuce), ale vlivy vnitřní – jak již bylo výše řečeno, není postižen orgán (v tomto případě ruka), jedná se o funkční poruchu motorických drah vedoucích signál z receptoru do centra v mozku a zpět k výkonnému orgánu. Proto i reedukace následných obtíží je dlouhodobější záležitostí (od několika měsíců až po několik let), někdy jsou projevy dysgrafie patrné po celý život.
