DOPORUČUJEME!
Peter Pöthe: Síla nevysloveného, Portál, Praha 2020
Knížka je zaměřena na živý popis ročního cyklu terapeutické práce pěti dětských klientů různého věku a s různými problémy. V rámci poutavého vyprávění životních příběhů Honzíka, Romana, Sandry, slečny Alice a prostřednictvím supervizních konzultací i chlapce Olivera, můžeme nahlédnout do dynamiky psychoterapeutické práce.
Jemné a citlivé navázání kontaktů s dětmi, jejichž součástí je hra, obyčejné povídání, společné sledování filmů, her, popis a reflexe prožívaného. Samozřejmé je vytvoření bezpečného prostředí, kde mohou být děti sami sebou. Možná se pro mnohé jedná o jediné nebo jedno z mála prostředí kde mohou být sami sebou, kde jsou přijímány bez jakýchkoliv podmínek a mohou se dotýkat svých pocitů, poznávat a zpracovávat své bolesti a trápení. Zažívání korektivní zkušenosti, že na světě existuje bezpečné prostředí, bezpečný kontakt s druhým a bezpečný způsob komunikace v dobrém tempu, je právě tou hojivou esencí, která dětem pomáhá zpracovávat jejich bolesti a pomáhá startovat zdravé strategie.
V některých příbězích je terapie ukončena i dříve než by bylo potřeba
Ale i tak si čtenář uvědomí, jak i omezená doba je pro dítě potřebná z hlediska dobrých zážitků s terapeutem o které se mohou i dále opírat. Cenou součástí knihy je i příběh Olivera, chlapce z dětského domova, který je vyprávěn prostřednictvím práce mladšího kolegy, kterému autor poskytuje supervizi. Jemná a citlivá práce partnerského vztahování staršího zkušeného terapeuta k mladému začínajícímu kolegovi je ukázkou synergického procesu, z kterého mají užitek všichni tři. Supervizor je obohacen příběhem a zkušeností z prostředí dětského domova a kontaktu s mladším kolegou. Mladší kolega našel chápající, podpůrné a učící prostředí pro reflexi své práce s Oliverem. Chlapec získal ve vztahu s mladým terapeutem možnost zažívat přijímající pozornost, blízkost s bezpečím a korektivní zkušeností. Pozadí celého příběhu rámuje prostředí dětského domova.
Hojivé náplasti a odměna
Nastavení zvyklosti některých představitelů systému ukazuje např., že terapie pro děti je za odměnu a mohou se jí účastnit za dobré chování, nebo že častým prvním nástrojem volby na nezvladatelné chování dětí je psychiatrická péče s medikací.
V rámci praxe se ukazuje, jak je důležité do systému péče o děti dostat takový stupeň terapeutické práce, která dětem pomáhá na hluboká zranění nacházet hojivé náplasti. Jemné a postupné kroky dyadických vztahů s někým, kdo jejich situaci rozumí a pomáhá hledat nástroje ve prospěch startování zdravých mechanismů, jsou nezbytné. Oliver měl štěstí na mladého a motivovaného psychologa.
Autor je zkušený psychoanalytický terapeut a v textu v různých konkrétních situacích odkazuje a popisuje řadu postřehů a souvislostí s odkazem na kontexty myšlenek Melanie Kleinové, Wilfreda Biona, Donalda Winnicotta, Anny Freudové či Margaret Mahlerové. Čtenář si tak na pozadí příběhů a popisované terapeutické práce může lépe uvědomit teoretické souvislosti.
Kniha je vzhledem k poutavému a čtivému vyprávění vhodná pro psychoterapeuty, psychology, ale doporučila bych ji všem, kdo pracují s dětmi.
Autorka recenze: Mgr. Martina Chmelová
