Vztah sourozenců, ve kterém jedno z dětí trpí pervazivní vývojovou poruchou, poruchami v chování, komunikaci, dále sociálním fungování nebo chronickou či závažnou nemocí je v mnoha ohledech zvláštní a velmi specifický.
Zdraví sourozenci dětí s postižením čelí kromě běžných sourozeneckých problémů, řadě nevšedních situací, které specifika jejich bratrů a sester přinášejí.
Jsou častěji vystaveni jedinečným psychickým i osobním výzvám spojeným s dlouhodobým prožíváním stresu. Často na sebe, a to i zcela nevědomě přebírají role rodičů, dospělého, které neodpovídají jejich mentálním, psychickým ani fyzickým schopnostem.
To, jaký vliv na dítě bude tato situace mít, velmi záleží na uvědomění dospělých (rodičů, blízkých osob, terapeutů), kteří se zdravým dítětem přiházejí do styku.
Je dobré mít na paměti, že sourozenecký vztah ve velké míře ovlivňuje věk, vývojová úroveň, pořadí narození, shoda pohlaví, ale také míra znalosti o postižení sourozence.
- Věk a vývojová úroveň, na které se dítě nachází, ovlivňují, do jaké míry je dítě schopno logicky uvažovat nad tím, co se děje a pochopit to. Tato schopnost se vyvíjí postupně. Kolem pátého roku věku jsou děti schopné na nejzákladnější, konkrétní úrovni popsat projevy a obtíže svého sourozence. Postupně také narůstá jejich starostlivost vůči němu.
- Pořadí narození. Zda je sourozenec mladší či starší může napomoci lépe pochopit některé možné příčiny jeho problémového nebo nepřiměřeného chování. Je-li sourozenec s postižením starší, existuje pravděpodobnost, že mladší dítě „okopíruje“ jeho projevy chování.
- Pohlaví dítěte má rovněž vliv na průběh a typ vztahu. Dívky se do péče o postiženého sourozence zapojují a pečující roli přebírají častěji než chlapci.
- Míra znalosti o postižení sourozence pak přispívá k lepšímu přijetí sourozencova postižení. Pak je větší pravděpodobnost, že i jejich vztah bude kvalitnější, hlubší.
Pro zdravé dítě může být obtížné pochopit zvláštní chování sourozence. Děti, které mají postiženého sourozence mohou trpět poruchami v oblasti emočního prožívání a chování. Těmito oblastmi spojenými s případným problémovým chováním zdravých sourozenců patří:
- konfrontace s problematickým chováním sourozence.
- nedostatek znalostí a porozumění problémům sourozence.
- změny rodinného fungování.
- nedostatek zdrojů podpory (informační, emoční, sociální, vrstevnické).
- specifické emoční nároky.
Co může pomoci:
- opakovaně dětem vysvětlovat, proč na jejich chování reagujete jinak než na chování postiženého sourozence.
- přizvat i jiné dospělé (širší rodina, příbuzní, terapeut), aby s dítětem hovořilo a umožnilo mu situaci lépe pochopit.
- pokusit se dítěti rozšířit kontext situace o informaci, že každý se rodí s jinými schopnostmi a možnostmi.
- mít dostatek relevantních a kvalitních informací o daném postižení, které můžete dítěti poskytnout. Nebát se s dětmi o problémech sourozence od útlého věku mluvit.
- pracovat s dětmi na uvědomění, že ne každý z okolí může přijímat chování sourozence. Pomoci připravit jim vhodné odpovědi a vysvětlení pro okolí.
- hovořit s dětmi o budoucnosti rodiny i rodinných záležitostech přiměřeně jejich věku. Péče o postiženého sourozence by měla případně být jejich svobodnou volnou a ne povinností.
- dávat dětem najevo, že máte rády obě stejně.
- sdělit rodinným příslušníkům, že si přejte, aby se k dětem chovali stejně a věnovali jim stejnou pozornost.
- učit děti, aby si zdravým způsobem dokázaly říci o pomoc.
- vytvořit si pravidelnou chvilku, kdy bude čas věnovat se pouze jednomu dítěti.
Autor: Ivana Novotná
Zdroj:
David Havelka, Kateřina Bartošová – Speciální sourozenci – Život se sourozencem s postižením, Portál, Praha 2019
Projekt č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_064/0006431
