Velkým tématem u zdravotně postižených dětí, mladistvých a dospělých jsou samotné úkony osobní hygieny.

Např. očista po wc, koupel, sprchování, mytí intimních míst, výměna inkontinenční pomůcky nebo výměna hygienické pomůcky (např. menstruační vložka). S těmito úkony často dopomáhá druhá osoba.

Opět zde platí pravidlo toho, že jednáme tak, abychom zachovali v co největší možné míře soukromí své i druhé osoby, které pomáháme.

Hlavním mezníkem v našem přístupu je, vše, co děláme popisovat. Tím dáváme možnost druhé osobě porozumět postupu a taktéž edukujeme v oblasti názvosloví intimních míst na těle.

Může to například vypadat takto (popisujeme): umyj si ruce, umyj si břicho, ale také umyj si penis/vagínu (použijeme název pro intimní místa tokový, kterému dítě rozumí). Nepoužíváme názvy pro intimní místa typu: „tam dole nebo mezi nohama“. Toto označení je velmi obecné, zavádějící a často pro dítě matoucí. Intimní místa mají své názvosloví, ať již používáme výrazy v dětské řeči jako např. „pulinka či pinďourek“. Zároveň dítěti říkáme, že se také říká vagína a penis. Učíme tím dítě názvy pro intimní místa, které budou do budoucna znát. Už v dětských knihách, které slouží pro sexuální výchovu děti se používají termíny „penis a vagina.“

K podpoře samostatnosti v úkonech osobní hygieny např. při sprchování či koupání můžeme využít několik možností, jak lze dítě zapojit. Jedním ze způsobu je zapojit dítě do mytí jeho těla.

Dítěti na jeho ruku navlékneme žínku a svou rukou položenou na ruce dítěte, vedeme pohyby po těle dítěte a společně tak myjeme jednotlivé části těla a zároveň popisujeme, kterou část těla myjeme. Včetně názvu intimní míst. Posléze doporučuji přejít k tomu, že pouze slovně vedeme dítě, které se samo myje, zároveň upevňujeme znalosti dítěte o názvech částí těla.

Pokud osobní hygienu provádí celé míře druhá osoba, tak vždy popisujeme, co se odehrává. Mysleme také na to, že člověk, kterému pomáháme nás slyší, vnímá a pozoruje, ale potřebujeme také získat přehled, „vidět o čem hovoříme“.

Pomáhá do koupelny umístit velké zrcadlo. Zrcadlo má za účel vytvořit možnost pro to, podívat se dítěti (i dospělému) jak vypadá jeho tělo, poznat ho, vidět svá intimní místa. Dítě tak postupně získává povědomí o svém těle, sebeuvědomění a také se propojuje to, co slyší s tím, co vidí.

Není důležité myslet jen na soukromí a intimitu člověka kterému pomáháme, ale také na soukromí osoby, která pomáhá. Právo na soukromí mají obě osoby, stejně rovnocenné. Proto je velmi důležité, aby pomáhající osoba byla oblečená. I pokud musí vstoupit do sprchového koutu či vany, je důležité, aby vždy na sobě měla spodní prádlo, tričko, plavky či jiné oblečení.

Je to ta nejmenší a často jediná bariéra, kterou můžeme oddělit naše soukromí a intimitu od intimity druhé osoby. Svým přístupem nastavujeme hranice v oblasti sexuality a učíme svým příkladem. Zároveň edukujeme, že některé činnosti patří do soukromí.

Autor: Věra Petlanová Zychová (lektorka a poradkyně v rámci služby odborného sociálního poradenství organizace Freya z.s.;FB: @Freya.vzdelavani).

Projekt č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_064/0006431