Mezi základní projevy syndromu ADHD patří především porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Vedle těchto základních projevů syndromu ADHD bývají často přítomny přidružené poruchy, které se syndromem úzce souvisejí. Porucha je charakterizována raným začátkem, její příznaky se objevují ve více situacích a jsou trvalé.
Dětem chybí vytrvalost při činnosti, která vyžaduje duševní úsilí, a mají sklon přecházet od jedné aktivity ke druhé, aniž by některou dokončily. Jejich činnosti bývají špatně organizovány, špatně regulovány a často jsou nadměrné.
Děti s ADHD mají sklon k úrazům a často se dostávají do disciplinárních potíží, spíše však kvůli neúmyslným přestupkům než pro úmyslné porušování pravidel. Jsou méně obezřelé a ukázněné, mívají problémy s podřizováním se pravidlům práce v kolektivu. Jejich vztah k dospělým často postrádá společenské zábrany, hůře se podřizují autoritě dospělého.
Děti s ADHD nebývají oblíbené u vrstevníků a mohou se snadno dostat do izolace v kolektivu. Jejich školní výkon bývá často kolísavý (jednou mají dobré známky, jindy ve stejném učivu selhávají). Obecně lze říci, že u těchto dětí častěji dochází k mimointelektovému selhávání ve školní práci. Častěji také bývají postihovány za nekázeň, zapomínání úkolů, nedbalost a vyrušování, zvýšeně napomínány a trestány bývají také doma.
Problémy se soustředěním a udržením pozornosti
Typickým projevem dítěte s ADHD je nesoustředěnost a roztěkanost. Děti s ADHD mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či volního úsilí při realizaci činnosti, která vyžaduje zvýšené soustředění a trpělivost či trvá delší dobu. Takovou činnost nedokážou buď vůbec vykonat, případně dokončit. O realizaci činnosti rychle ztrácejí zájem, činnost je přestane bavit, na neúspěch pak častěji reagují afektem, agresí. Situace se zhoršuje, pokud je pro realizaci činnosti stanoven časový limit.
Poruchu je možné vysledovat již v předškolním věku, kdy pozorujeme, že dítě si nevydrží po delší dobu hrát s jednou hračkou, často nedokončí hru, přebíhá od jedné činnosti k druhé a stále vyžaduje nové podněty.
Děti s ADHD se velmi snadno nechají vyrušit z činnosti jakýmkoliv jiným podnětem. Nejsou schopné odlišit podstatné podněty, které vyžadují koncentraci pozornosti od méně podstatných vnějších (např. hovor spolužáků) i vnitřních (okamžitý nápad, který s vykonávanou činností nesouvisí) podnětů, které je třeba v daný okamžik utlumit. Problémy s koncentrací pozornosti se naplno projevují v období školní docházky, zejména při realizaci činností, které nevzbuzují jejich zájem. Děti s ADHD činnosti, které pro ně nejsou dostatečně atraktivní, často přerušují a nedokončují. Naproti tomu můžeme pozorovat, že tyto děti nemívají problém s koncentrací pozornosti na činnosti, které je baví (hra počítačové hry, skládání oblíbené stavebnice).
Přesto můžeme říci, že časté nedokončování práce je pro děti s ADHD charakteristické. Vhodná motivace a stimulace dítěte s ADHD k určité činnosti zlepšuje jeho schopnost koncentrace pozornosti. Schopnost koncentrace pozornosti u dítěte s ADHD můžeme pozitivně ovlivňovat také rozdělením práce na menší časové úseky a bezprostřední pozitivní zpětnou vazbou.
U těchto dětí také pozorujeme nepřiměřené kolísání pozornosti, ke kterému dochází bez zjevné příčiny. Dítě se chvilku soustředí dostatečně, následně jeho pozornost rychle klesá, někdy dojde až k jejímu výpadku, poté se dítě opět chvilku dobře soustředí. Cílené zaměření pozornosti je pro děti s ADHD náročnou činností vyžadující značné úsilí. Délku koncentrace pozornosti negativně ovlivňuje jejich zvýšená unavitelnost. Rozsah pozornosti je u těchto dětí oproti běžné populaci zúžen. Jsou schopné přijmout jen omezený objem informací, což má negativní vliv na jejich schopnost učení.
Pozornost dětí s ADHD bývá označována jako nevýběrová, nejsou schopné rozlišit podstatné podněty od těch méně podstatných. Neschopnost výběru podstatných informací významně ovlivňuje obsah zapamatovaných informací. Dítě s ADHD si často zapamatuje nepodstatné informace, (např., že ten den, kdy probírali sčítání zlomků, za oknem projelo hasičské auto), zatímco podstatné informace (o správném postupu sčítání zlomků) jsou těmi nepodstatnými informacemi z paměti vytěsněny.
Jak již bylo uvedeno dříve, pro děti s ADHD je charakteristická snadná odklonitelnost pozornosti, zejména pokud se jedná o podněty, které jsou pro dítě zajímavé.
Někdy můžeme u těchto dětí také pozorovat ulpívání pozornosti – dítě se soustředí na jeden podnět a obtížně přechází k jinému. Dítě se obtížně odpoutává od pro něj atraktivního podnětu či se k takovému podnětu opakovaně vrací, i v situaci, kdy se má již soustředit na něco jiného. Snížená schopnost přenesení pozornosti k novému podnětu se může ve školní práci projevit např. při řešení matematických úloh, kdy dítě opakovaně používá stejný postup řešení, přestože se úlohy navzájem liší, či stereotypním opakováním stejné chyby.
Porucha koncentrace pozornosti se projevuje v komunikaci dětí s ADHD. Můžeme tak pozorovat častou změnu témat hovoru, obtíže s udržením linie hovoru, „skákání“ do hovoru druhého. Ve škole se obtíže s udržením koncentrace pozornosti na hovor druhého projevují nejčastěji při výkladu látky (obzvláště, je-li dlouhý a monotónní), kdy následnými dotazy často zjistíme, že si dítě nic nepamatuje, resp. si zapamatovalo jen nepodstatné informace.
Děti s ADHD často reagují také jen na část informace a díky tomu také častěji zbytečně chybují či reagují neadekvátně. Často se dostávají do zbytečných konfliktů pramenících z nedorozumění.
S poruchami koncentrace pozornosti souvisí i to, že tyto děti reagují na pokyny se zpožděním. Často se setkáváme s tím, že dítě není schopné si instrukci zapamatovat i při jejím několikanásobném zopakování. Příliš časté opakování pokynů může vést přehlcení dítěte sluchovými podněty, které vede k tomu, že je dítě přestává vnímat. Dítě se pak jeví, jako kdyby mělo problémy se sluchem.
Hyperaktivita
Dalším charakteristickým projevem ADHD je nadměrná nebo vývojově nepřiměřená motorická či hlasová aktivita. Typické jsou neúčelné, nadbytečné pohyby – vrtění, poposedávání, poskakování, hraní si s rukama či se školními pomůckami, bezúčelné čmárání. Ve škole tyto děti také často opouštějí své místo, padají ze židle či pošťuchují spolužáky. V řečovém projevu se hyperaktivita projevuje nadměrnou překotnou řečovou aktivitou, zvýšenou hlasitostí, častým skákáním do řeči, vykřikováním. Někdy se můžeme setkat s tím, že dítě vydává nezvyklé zvuky, kterými doprovází určitou činnost, popřípadě aktuálně prováděnou činnost hlasitě komentuje. Překotná mluva může vést až k zajíkání či zadýchávání.
Nadměrná aktivita je typickým projevem téměř všech dětí s ADHD. Hyperaktivita se projeví již během prvních let života dítěte, nápadným znakem je např. neustálý pohyb rukou, nohou, rtů či jazyka.
Takto charakteristická stálá fyzická aktivita bývá označována jako psychomotorický neklid. Jeho závažnější forma zasahuje pohyby celého těla. Nadměrné, zrychlené, dostatečně nekoordinované pohyby vedou k častějším úrazům těchto dětí. Jemný psychomotorický neklid zahrnuje drobné téměř permanentní pohyby rukou, nohou, mimických svalů, či celého těla. Dítě si např. téměř neustále pohrává s prsy či drobnými předměty, ošívají se, podupávají či šoupají nohama. U těchto dětí zaznamenáváme vyšší fyzické i psychické napětí.
U některých dětí s ADHD se můžeme setkat s obtížemi s usínáním. Pozdní nástup spánku má za následek sníženou aktivitu během dopolední školní výuky z únavy způsobené nedostatkem nočního spánku.
U dětí s převažující poruchou pozornosti bez hyperaktivity (někdy též označované jako syndrom ADD) se můžeme setkat naopak s hypoaktivitou. Tyto děti jsou ve svých reakcích velmi pomalé, těžkopádné, celkově působí utlumeně až apaticky. Tyto děti často bývají neprávem označovány jako líné, přitom jsou pouze pomalejší než jejich vrstevníci. Někdy se dokonce stává, že bývají považovány za méně inteligentní (k tomuto nesprávnému úsudku vede učitele i rodiče snížená schopnost či neschopnost těchto dětí plnit úkoly v časových limitech běžných pro jejich vrstevníky). Děti samy přitom opakovaný neúspěch z důvodu pomalého tempa práce nesou velmi těžce, protože samy jej dokážou ovlivnit jen minimálně. Pokud není respektováno jejich tempo práce, mají velmi málo příležitostí k prokázání svých schopností a dovedností, které mohou být mnohdy nadprůměrné. Následně pak u těchto dětí často dochází k jejich neurotizaci a vytvoření negativního vztahu ke škole.
Impulzivita
Za impulzivní označujeme rychlé reakce na podnět, ve kterých chybí fáze rozmyšlení – jedinec jedná podle prvotního popudu, aniž by si rozmyslel vhodný postup a domyslel případné důsledky svého jednání. U děti s ADHD často sledujeme nezvykle prudké, intenzivní a zbrklé reakce. Tento způsob nekontrolovaného reagování často přivádí dítě do pro něj samotné resp. pro jeho okolí nebezpečných situací. Velmi nebezpečné je zejména vbíhání do vozovky, kdy dítě, aniž by se rozhlédlo, běží za podnětem, který vzbudil jeho pozornost.
Chováni dětí s ADHD můžeme popsat jako živelné, zbrklé, bez domýšlení důsledků. Tyto děti nejsou schopné kontrolovat a tlumit své projevy. Ve školní práci se jejich impulzivita projevuje při zadávání úkolů, kdy často nevydrží vyslechnout celou instrukci a reagují jen na její část, což opět vede ke zvýšené chybovosti ve školní práci. U těchto dětí také můžeme pozorovat sníženou schopnost oddálit uspokojení svých aktuálních potřeb, které je typické pro děti vývojově mladší. Děti nevydrží, až na ně „přijde řada“, splnění svých aktuálních potřeb si vynucují nevhodným chováním (např. dítě začne vynucovat pozornost učitele zlobením).
V souvislosti se sníženou schopnosti či neschopností domýšlet potenciálně nebezpečné následky vlastního chování se tyto děti častěji zapojují do rizikových činností (např. zneužívání návykových látek).
