Stručná funkční charakteristika

Zrakové postižení zahrnuje samotné poškození či oslabení zrakového orgánu (oka) nebo poškození centrální nervové soustavy.

Poškození nebo oslabení zrakového orgánu (oka) se daří mírnit, kompenzovat nebo i léčit. Také rozvoj a používání korekčních pomůcek (brýle, turmony, lupy) přispívá k tomu, že je více lidí slabozrakých než opravdu nevidomých.

Poškozením centrální nervové soustavy s důsledkem zrakového postižení jsou znehodnoceny „cesty“, kterými dochází k přenosu zrakové informace do příslušné části mozku nebo jsou poškozeny přímo části mozku zodpovědné za zpracování, vyhodnocení a zobrazení informace. Důsledek této skutečnosti může být např. snížení zrakové ostrosti, světloplachost, neostré vidění, proměnlivé vidění zorného pole, ztráta centrálního vidění, úplná nevidomost.

Poškození centrální nervové soustavy (mozku) může mít za následek nejen postižení či oslabení jedné smyslové oblasti, ale i kumulaci a spojení celé řady dalších postižení (pohybového, sluchového, rozumového). Vzniká postižení tzv. kombinované.

Poškození může vznikat v době před narozením, během porodu či po narození např. vlivem onemocnění či úrazu.

Speciální péče

Dětem je třeba zprostředkovat nebo nahradit chybějící zrakovou zkušenost, kontrolu a motivaci. Zdravý člověk získává 70-80% informací zrakem. Nevidomé a slabozraké děti potřebují tedy jiné nástroje a cesty pro poznávání světa založené hlavně na hmatovém a sluchovém podnětu. Je důležité si uvědomit, že funkčnímu omezení zraku přináší i celou řadu druhotných problémů např. v oblasti orientace v prostoru a čase.

Děti se zrakovým postižením potřebují více tělesného kontaktu, výraznější odezvy na interakci, aby mohli napodobovat a mnohem více času a trpělivosti a vynalézavosti k novým podnětům. Pro stimulaci vývoje dítěte je možno používat speciální pomůcky a hračky nebo také takové, které si rodiče mohou vyrobit doma.

Hračky či pomůcky stimulují zbytky zraku nebo rozvíjí zachované schopnosti. Pro usnadnění hry se používají hračky a pomůcky velkých jednoduchých tvarů, jasné barvy, světelná signalizace, zvuková signalizace, různé druhy materiálu pro hmatové odlišení.

Významným pomocníkem je také PC se speciálními programy nebo hlasovým výstupem.

Speciální péče zahrnuje péči z hlediska typu a rozsahu postižení týmovou spolupráci několika odborníků, například:

  •  tyflopeda (speciální pedagog)
  • neurologa, očního lékaře
  • optika
  • sociálního pracovníka

Tito specialisté společnými silami stanoví rozsah funkčního omezení (tedy co dotyčné dítě vidí, jakým způsobem, kde je pravděpodobné funkční omezení). Na základě tohoto stanovení se s dítětem pracuje.