Zvířecí alergeny jsou obsaženy:

  • ve slinách (pes, kočka, kůň, morče, křeček)
  • v moči (kočka, pes, malá laboratorní zvířata)
  • v krevním séru
  • v lupech, kožních šupinách
  • v epitelu (kůže)
  • ve výměšcích (holubi)

Zvířecí alergeny podobně jako u roztočů znečistí malé částečky jemného prašného aerosolu, který pak vdechujeme. Nejagresivněji působí alergeny koček, prudké reakce vyvolávají i alergeny koně a malých hlodavců.

Kočky
vyvolávají alergické reakce (rýmu, astma) ze všech domácích zvířat nejčastěji. Alergeny se uchovávají v jejich srsti a na kůži a roznášejí se tak po celém bytě a domě, kde kočky žijí. Kočičí alergeny mohou na šatech přinést domů lidé, kteří předtím navštívili dům s kočkami. Alergeny přetrvávají v prostředí bytu či domu ještě několik měsíců poté, kdy kočka dům opustila.

Psi
lidé, kteří trpí alergií na psy, mají alergii na všechny druhy psů s dlouhou i krátkou srstí. Krátkosrstí alergizují stejně jako dlouhosrstí.

Ptáci
alergie na ptáky je většinou nepřímá. Ve skutečnosti nejde o alergii na ptačí peří, ale na roztoče, kteří žijí v peří ptáků nebo v jejich hnízdech.

Většina lidí se postupně senzibilizovala stykem s vlastním zvířecím miláčkem. Alergii však může vyvolat i nepravidelný, příležitostný kontakt se zvířetem. Chování drobných zvířat ve školách pro výukové účely není vhodné. Děti se sklonem k alergii nebo už alergici se mohou kontaktem se zvířaty ve škole senzibilizovat.

Základem léčby je zamezení kontaktu se zvířetem, které alergii působí. Není to vždy snadné, protože se ani děti, ani rodiče nechtějí svého miláčka vzdát. Je však nutno si vybrat: buď zvířecí miláček, anebo vaše zdraví.

V žádném případě by nemělo mít zvíře dovoleno vstup do ložnice. Pravidelné koupání zvířete může množství alergenu snížit (1x týdně). Když se zvíře, které je příčinou alergických obtíží, odstraní z domácího prostředí, mohou pacientovy obtíže ještě pokračovat, protože zvířecí alergeny mohou ještě po několik měsíců přetrvávat v nábytku, kobercích, v křeslech apod. Jediným řešením je důkladný úklid.

Příčiny/rizikové faktory

Vlastní alergickou reakci vůbec nespouštějí zvířecí chlupy. Podstatně více jsou za ni zodpovědné látky, které zvíře produkuje,

  • většinou bílkoviny v kožním mazu
  • slinách
  • moči

Když se zvíře myje, nanese sliny a další látky na srst. Mimo to se tyto alergizující látky (alergeny) mohou smísit s prachem na zemi. Alergeny se pak dostávají do vzduchu a mohou vyvolat alergickou reakci po vdechnutí, i bez přímého kontaktu člověka se zvířetem. Chlupy kočky jsou obzvláště nebezpečné: jsou tak měkké a lehké, že všude zůstávají a těžko se dají odstranit.

Obrovským semeništěm chlupů jsou např. čalouněná sedadla v kinech. Proto mají alergici často potíže i v místech, kde se normálně žádná zvířata nevyskytují – chlupy přinese do kina člověk, který doma chová kočku, po něm si na sedadlo sedne alergik a dojde k reakci. U takových pacientů je pak rozpoznání příčiny alergie obzvláště těžké, a velice často je možnost alergie na zvířata zcela opomenuta.

Průběh

První kontakt s alergenem většinou proběhne bez jakýchkoli projevů imunitní reakce. Dojde ale ke vzniku přecitlivělosti (sensibilizaci), a při dalším kontaktu se již objeví příznaky:

  • prvními jsou zpravidla slzející, zčervenalé nebo pálící oči
  • ucpaný nos nebo naopak rýma
  • neustálé záchvaty kýchání.

Jsou-li tyto příznaky ignorovány a dochází-li ke kontaktu s alergenem opakovaně, mohou být následkem ranní kýchání, kašlání, astmatické záchvaty a vyrážky. Právě chovatelé koček jsou obzvláště často postiženi, a časem se u nich vyvine průduškové astma.

Následky

V rodinách, kde již někdo alergické onemocnění má, by měl být člověk s chovem zvířat velice opatrný. I když nemají rodiče žádnou alergii na zvířata, častý kontakt dítěte se zvířaty vzniku alergie velice napomáhá. Pokud je některý z rodičů alergik, mělo by se nejméně po dobu jednoho roku po narození dítěte na jakákoli zvířata v domácnosti raději zapomenout, protože právě u nejmenších dětí je vznik alergie snadný, a může se rychle vyvinout i průduškové astma.

Rozpoznání/vyšetření

Kvůli velikému množství látek vyvolávajících alergii v našem okolí je často velice těžké určit, o jakou alergii a o jaký alergen se jedná. Právě u pacientů, kteří žádné zvíře nevlastní, se často na možnost alergie na zvířata zapomíná. Ovšem cílené otázky lékaře a speciální alergologické testy mohou typ alergie přesně určit.

Jednoduchou diagnostickou metodou je takzvaný kožní vpichový test (prick-test). Kapka roztoku alergenu se při něm nanese na kůži, a pomocí injekční jehly nebo malého chirurgického nožíku je pokožka nepatrně narušena, aby alergen mohl proniknout k hlouběji uloženým imunitním buňkám. Po dvaceti minutách může být odečten výsledek. Reaguje-li pacient alergicky, objeví se v místě vpichu zčervenání a otok kůže (pupen).

V nutných případech je možné provést tzv. „provokační test“, při kterém je alergen ve spreji vdechnut. Je-li použit ten alergen, který u pacienta vyvolává alergické reakce, objeví se typické příznaky. Vyšetřením krve se pak dají prokázat i specifické protilátky proti alergenu.

Léčba

Existuje mnoho metod léčby alergie. Nejjednodušší a zároveň nejúčinnější metodou je naprosté omezení kontaktu se zvířaty. Alergik by se měl svého domácího miláčka, byť je to těžké, vzdát. Pouze tak může zabránit pozdějšímu vzniku průduškového astmatu.

Pomocí tablet a sprejů do nosu a dýchacích cest sice mohou být projevy alergie potlačeny, ovšem není ovlivněna příčina onemocnění. Taková symptomatická léčba také nezaručuje, že se potíže již dále nebudou zhoršovat. I když se člověk vzdá domácího zvířete, může trvat měsíce až roky, než budou například kočičí chlupy z bytu plně odstraněny a alergie zmizí. A také stále trvá nebezpečí, že pacient přijde do kontaktu s kočičími chlupy někde úplně jinde. V takových případech je třeba uvážit provedení cílené léčby, tzv. hyposensibilizace.

Hyposensibilizace je speciální imunoterapie, která ve své podstatě působí podobně jako očkování. Jejím cílem je snížit přecitlivělost na příslušný alergen. Ten je zpočátku ve velice nízkých dávkách, které se pak postupně zvyšují, očkován do kůže. Imunitní systém si postupem času na alergen „zvykne“ a přestane na něj přehnaně reagovat. Postup ovšem trvá dosti dlouho. Dávky se zvyšují velmi pomalu, současně se také prodlužují intervaly mezi jednotlivými injekcemi na čtyři až osm týdnů. Léčba zpravidla trvá dva až tři roky. Ovšem u mnoha pacientů se opravdu po této době dostaví očividné zlepšení.

Hyposensibilizaci ovšem může provádět pouze zkušený specialista-alergolog, a v zařízení, kde je vše připraveno pro okamžitý zásah v případě, že by se po injekci vyskytly závažné celkové reakce. Ve výjimečných případech může dokonce dojít i k anafylaktickému šoku, který by bez okamžité pomoci mohl být životu nebezpečný. Pro těhotné ženy a těžce nemocné pacienty je hyposensibilizační léčba zcela nevhodná. Naproti tomu velmi vhodná je u lidí, u kterých se kontakt se zvířaty nedá nijak omezit, například u chovatelů a pečovatelů o zvířata nebo zvěrolékařů.

Prevence

V případě pouze lehkých alergií velice pomůže pravidelné odstraňování prachu vysavačem a čištění bytu. Z bytu by měly být odstraněny koberce a čalouněný nábytek, který zachytává chlupy. Pobyt v ložnici by měl být zvířatům již od počátku přísně zakázán. Jsou-li potíže stále stejné, či se dokonce zhoršují, měl by se člověk zvířete raději zbavit.

Člověk, který trpí alergií, by měl při nákupu nábytku, přikrývek, koberců a matrací dávat pozor, jestli neobsahují koňské žíně, peří nebo ovčí vlnu. Dokonce i oblečení ze zvířecích kůží nebo ovčí vlny může být podnětem pro vyvolání alergické reakce.

Pro případné předejití anafylaktickému šoku by měl mít těžce alergický člověk u sebe stále sadu první pomoci, ve které se nacházejí nezbytné léky, například kortikosteroidy a antiastmatika, a hlavně adrenalin ve spreji nebo injekci.