Pokud přijmou osoby se sluchovým postižením nabídku spolupráce (samy nebo děti prostřednictvím svých rodičů), pak lze očekávat, že jejich okolí rodinné i odborné se snaží napřít své síly, prostředky a metodickou výbavu k tomu, aby se postižení a jeho dopad zmírnily –pokud možno kompenzovaly a byla včas zahájena efektivní rehabilitace.

Uvedený postup předpokládá včasnou diagnostiku, včasnou indikaci a následně přidělení kompenzační pomůcky – zpravidla individuálního sluchadla. Dále předpokládáme, že v případech, kde je to vhodné, bude ve spolupráci s odborníky navržen a sestaven individuální plán, a to co nejdříve od doby, kdy byla vada sluchu potvrzena a zahájena komplexní rehabilitace.

Metody a jejich postavení ve vzdělávání

Pro vzdělávání žáků se sluchovým postižením se už po celá staletí hledají nejrůznější komunikační a vzdělávací modely, které by dětem vhodným přístupem zprostředkovaly vzdělání a informace.

Znakový jazyk se ze začátku vyvíjí rychleji a diferencovaněji, protože je pro neslyšící lépe přístupný a jednodušší a táhne s sebou slabší verbální řeč, aniž by docházelo ke kontraproduktivním konfliktům. Ze začátku dochází k určitým interferencím jednoho jazyka do druhého, ale to je zcela přirozený vývojový jev, který předchází získání širší jazykové kompetence v obou.

Ukázalo se, že střídání různých komunikačních systémů nijak škodlivě nenarušuje ani český ani znakový jazyk, ani nemá negativní vliv na vývoj dítěte.

S vývojem medicínského poznání, výchovně vzdělávacích a psychologických přístupů a neposledně v souladu s technickým pokrokem se v různých dobách prosazoval a až do současnosti využívá a ověřuje orální přístup, systém simultánní komunikace, totální komunikace a v posledních letech i bilingvální vzdělávání.

Vzdělávání neslyšících

Hlavním komunikačním systémem, který prostupuje celým vyučování, je znakový jazyk. Zejména na hodinách českého jazyka jsou ve velké míře uplatňovány umělé komunikační systémy, jako je znakovaná čeština a prstová abeceda, na základě kterých si žáci osvojují gramatické charakteristiky češtiny.

V hodinách individuální logopedické péče se navíc využívá sluchový trénink a rozvíjení mluvené řeči, za podpory řeči doplňované znaky, odezíráním, odhmatáváním hlásek, prstové abecedy v kombinaci s pomocnými artikulačními znaky, při použití nejrůznějších didaktických materiálů a techniky (počítač, Speech Viewer).

Několik prvních vyučovacích měsíců vyučuje výchovné předměty, spolu s neslyšící asistentkou, jiná slyšící učitelka, která využívá primárně hlasitou mluvenou řeč s náhodnou znakovou podporou klíčových slov. Neslyšící asistentka rozvíjí u dětí znakový jazyk, pomocí kterého žáci získávají rychleji větší množství informací a vytváří se tak základna pro osvojení české mluvené, čtené a psané řeči.

U žáků nedoslýchavých převládá orální metoda, u těžkých sluchových vad znakový jazyk.

Použití komunikační metody se rozlišuje i uvnitř každé třídy, podle individuálních možností žáků. Plně jsou respektovány možnosti žáků a jejich rodinné prostředí.

Výzkumy ukazují, že žáci z neslyšících rodin komunikují jen znakovým jazykem. To se projevuje i ve vzájemné toleranci a ve vztazích. Žáci používající orální metodu s neslyšícími spolužáky znakují.