Až 2,5 milionu obyvatel České republiky má zkušenost s dlouhodobou péčí o svého blízkého. Přesto zůstává neformální péče jednou z nejméně viditelných součástí zdravotně-sociálního systému. Veřejná debata se tradičně soustředí na kapacity nemocnic, sociálních služeb nebo financování péče. Mnohem méně pozornosti je věnováno lidem, kteří každodenně zajišťují převážnou část péče v domácím prostředí – rodinným příslušníkům, partnerům a dalším blízkým osobám. Přitom právě jejich role bude v následujících desetiletích rozhodovat o tom, zda bude systém dlouhodobé péče udržitelný.

Tento posun v pohledu na neformální péči je založen především na datech. V posledních letech se podařilo shromáždit první rozsáhlé informace o rozsahu neformální péče v České republice, propojit zdravotnické a sociální databáze a porovnat českou situaci s evropskými trendy. Výsledky ukazují, že neformální péče není doplňkem systému dlouhodobé péče. Je jeho nezbytnou součástí.

Od individuálních příběhů k systémovým datům

Ještě před několika lety byla neformální péče vnímána především jako soukromá záležitost rodin. Odborné diskuse se soustředily zejména na dostupnost sociálních služeb, financování nebo zdravotní péči. Role pečujících osob byla často popisována prostřednictvím jednotlivých životních příběhů, nikoliv však prostřednictvím dat.

Reprezentativní výzkum Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2024 ukázal, že zkušenost s dlouhodobou péčí má přibližně 2,5 milionu obyvatel České republiky. Průměrný pečující věnuje péči 29 hodin týdně, tedy čas odpovídající téměř dvěma třetinám běžného pracovního úvazku. Péče přitom nejčastěji směřuje k rodičům, partnerům, prarodičům nebo dětem se zdravotním postižením.

Výzkum současně ukazuje, že přibližně třetina pečujících pociťuje významné přetížení a čtvrtina zajišťuje péči prakticky bez podpory okolí. Dlouhodobá péče negativně ovlivňuje fyzické i psychické zdraví, ekonomickou situaci domácností i možnosti udržet zaměstnání. Přesto téměř třetina pečujících nevyužívá žádnou formu podpůrných služeb nebo poradenství.

Poprvé lze odhadnout skutečný rozsah péče poskytované rodinami

Významným posunem posledních let je možnost propojit data zdravotnictví a sociálních služeb. Analýzy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ukazují, že desítky tisíc osob s nejtěžšími stupni závislosti žijí doma bez pravidelného využívání profesionálních zdravotních služeb. Péči o ně zajišťují především jejich rodiny.

Odhady ukazují, že rodinní pečující každoročně zabezpečují desítky milionů ošetřovacích dnů, které by nebylo možné pokrýt pouze prostřednictvím profesionálních služeb. Současně demografické projekce předpokládají, že do roku 2040 vzroste počet lidí potřebujících komplexní dlouhodobou péči přibližně o 40 %. Bez systematické podpory neformálních pečujících proto nebude možné na rostoucí potřebu péče reagovat.

Tato data zásadně mění způsob, jakým je třeba o dlouhodobé péči uvažovat. Nestačí plánovat pouze rozvoj pobytových zařízení nebo navyšování kapacit zdravotních služeb. Stejnou pozornost je nutné věnovat lidem, kteří péči poskytují v domácím prostředí.

Udržitelnost systému není jen otázkou financování

Diskuse o dlouhodobé péči bývá často spojována s financemi. Nedostatek pracovníků, rostoucí náklady nebo kapacity služeb jsou nepochybně významnými tématy. Stejně důležitou otázkou je však udržitelnost samotných rodin.
Pečující osoby nezajišťují pouze přímou péči. Organizují zdravotní služby, komunikují s úřady, koordinují sociální podporu, zajišťují dopravu, administrativu i každodenní provoz domácnosti. Stávají se faktickými koordinátory celého systému péče.

Pokud je tato role dlouhodobě vykonávána bez dostatečné podpory, vede k přetížení, zdravotním komplikacím, ekonomickým ztrátám a často i k rozpadu samotné pečovatelské situace. Následný přesun péče do institucionálních služeb pak představuje mnohem vyšší zátěž pro celý systém. Právě proto odborníci stále častěji upozorňují, že podpora pečujících není sociálním benefitem, ale investicí do stability zdravotně-sociálního systému.

Evropský vývoj potvrzuje stejný směr

Česká republika není v této situaci výjimkou. Podle organizace WHO je přibližně 80 % dlouhodobé péče v Evropě poskytováno neformálními pečujícími, zatímco profesionální služby zajišťují přibližně pětinu péče. WHO současně upozorňuje, že bez podpory neformálních pečujících nebude možné reagovat na stárnutí evropské populace ani zajistit dostupnost dlouhodobé péče.

Podobně Evropská komise přijala v roce 2022 Evropskou strategii péče (European Care Strategy), která poprvé systematicky zdůrazňuje potřebu podporovat nejen příjemce péče, ale také osoby, které péči poskytují. Strategie doporučuje členským státům rozvíjet domácí a komunitní služby, odlehčovací péči, poradenství, vzdělávání pečujících i lepší slaďování pracovního a rodinného života.

Evropská data navíc odhadují, že neformální péči poskytuje přibližně 44 milionů obyvatel Evropské unie. Její ekonomická hodnota dosahuje několika procent hrubého domácího produktu, což potvrzuje, že nejde pouze o sociální nebo rodinné téma, ale o významný faktor fungování veřejných systémů.

Společné závěry odborníků

Přestože se problematikou neformální péče zabývají odborníci z různých oblastí – sociální práce, zdravotnictví, veřejné správy, pacientských organizací i akademické sféry – jejich závěry se překvapivě shodují.

Budoucnost dlouhodobé péče nebude záviset pouze na rozšiřování kapacit služeb. Rozhodující bude schopnost propojit zdravotní a sociální systém, lépe koordinovat péči v domácím prostředí a vytvořit podmínky, které umožní pečujícím zvládat svou roli dlouhodobě. Vedle finanční podpory se stále více ukazuje význam odborného poradenství, koordinace péče, vzdělávání, odlehčovacích služeb i psychologické podpory.

Neformální péče tak přestává být vnímána jako samozřejmá povinnost rodiny. Stává se jedním ze základních pilířů systému dlouhodobé péče, jehož význam bude s pokračujícím stárnutím společnosti dále narůstat.

Když data potvrzují zkušenost z praxe

Právě propojení výzkumných dat, zkušeností odborníků a každodenní praxe bylo hlavním tématem odborné konference „Neformální péče jako nezbytná součást udržitelnosti systému“, kterou uspořádala Alfa Human Service, z. s. Na jednom místě zde zazněly pohledy zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí, ÚZIS, České asociace pro vzácná onemocnění, organizace Eurocarers i odborníků z oblasti sociální práce.

Z příspěvků vznikl odborný minisborník, který nepředstavuje pouze souhrn konferenčních vystoupení. Zachycuje současný stav poznání v oblasti neformální péče a ukazuje, že podpora pečujících osob není okrajovým tématem sociální politiky. Stává se jednou z podmínek dlouhodobé udržitelnosti zdravotně-sociálního systému České republiky.

Minisborník. Neformální péče jako nezbytná součást udržitelnosti systému. Alfa Human Service, z.s., 2025

 

Autor: Mgr. Veronika Kocourová, Ph.D., MBA

Obrázek: Sasun Bughdaryan by Unsplash.com

 

Článek vznikl v rámci projektu Centrum podpory neformální a sdílené péče, CZ.03.02.02/00/24_072/0005225.