Osobně neznám nikoho, kdo by se těšil na návštěvu u onkologa, ovšem někdy to bohužel jinak nejde.

Lze se na takovou návštěvu připravit? Ano.

Před vlastní návštěvou, když už všichni tuší, že se bude diskutovat okruh otázek kolem zhoubného nádoru, doporučuji svolat rodinnou radu, vzít tužku, papír a sepsat si okruh otázek, které jsou z pohledu pacienta důležité a které se budou diskutovat.

Samozřejmě nejdůležitější je dozvědět se diagnózu. Ale překvapivě mnoho pacientů se na ni nezeptá. Bojí se. Takže je třeba se nebát a oslovit lékaře:

„Kde leží prvotní nádor?“

„Mám v těle dceřiná ložiska, tedy metastázy?“ „Pokud ano, ve kterých orgánech?“ Mnoho pacientů nesprávně říká „Mám nádor na játrech“, a přitom se jedná třeba o nádor plic, který se do jater rozšířil. To je podstatný rozdíl jak pro prognózu, tak například léčbu.

Velmi často také pacientům vrtá hlavou otázka „Jak dlouho to už v sobě mohu mít?“. Na to bohužel vůbec nelze odpovědět. S výjimkou nádorů krvetvorby se jedná o několik měsíců, možná let. Proto zrovna tuto otázku nepovažuji za důležitou.

Naopak důležité je zjistit výsledek mikroskopického vyšetření, kterým je stanovena diagnóza. Od toho se totiž odvíjí léčebná strategie.

Požadujte od lékaře, ať Vám sdělí plán léčby na následující období, které podle diagnózy a rozsahu nemoci může být přibližně tří, šesti, dvanáctiměsíční. Lékař by Vám měl dát odpověď na otázku, jaké metody, a v jakém pořadí použije. Bude to operace, pak záření, pak chemoterapie následovaná hormonální léčbou? Nebo se použije jen některá z možností? A v jiném pořadí?

Důležité je uvědomit si, že často jsou možné alternativní cesty, které mají podobný výsledek, ale jeho dosažení je rozdílné. Každému může vyhovovat něco jiného. Proto je často možné pacientovi alespoň někdy vyjít vstříc. Co myslím?

  • Třeba rozsahem operace: odstranit lze celý prs s nádorem, pak se (obvykle) zářit nemusí, nebo stejný protinádorový efekt má částečné odstranění prsu s následným ozařováním. Někdo nechce prs, někdo ozařování.
  • Někdy můžeme navrhnout léčbu léky nitrožilními, jindy tabletami.
  • Kratší, ale intenzivnější léčbu nebo delší a snesitelnější? Někdo chce mít rychle léčbu ukončenou, jiný nespěchá, ale chce se při ní cítit dobře.

Zeptejte se, jestli návrh lékaře je jedinou možností. Možná se dozvíte druhou volbu.

Důležité je také si stanovit s lékařem jasný cíl léčby, kterého je možné realisticky současnými metodami dosáhnout. Vyléčím se? Nebo mi bude život jen prodloužen? O kolik? Nebo je situace medicínsky zcela nezvládnutelná?

Ve své soudně znalecké praxi se často setkávám se stížnostmi na nepříznivý výsledek léčby, které by jistě nikdy nebyly podány, pokud by pacient a rodina neměli nerealistická očekávání. I když se léčba stále zdokonaluje, neumíme bohužel některé nádory vyléčit.

Pacient by měl sám v rámci svého přání být informován o prognóze, aby se v těch příznivějších případech mohl těšit na vyléčení, a v těch méně šťastných byl informován o tom, kolik času aktivního života mu ještě zbývá, aby v tomto neúprosně vyměřeném období naplnil co nejvíce z přání a tužeb, které by si přál naplnit.

A nezapomeňte prosím, že samotný pacient obvykle po několika minutách sdělování diagnózy a léčebného plánu nezvládá vstřebávat další a další informace, a proto by vždy měl být doprovázen blízkou osobou, která poskytne nejen psychologickou pomoc, chytne za ruku, podá kapesník, ale také si zapamatuje potřebná data, místa a vyšetření.

Autor: Doc. MUDr. Jan Novotný, PhD.

Projekt č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_064/0006431