Příběh pečujících – Klára – sdílená péče o nemocného rodiče

Klára již pátým rokem pomáhá své matce s péčí o nemocného otce, kterému je 88 let. Klára s rodiči nebydlí, největší díl péče tak leží na mamince. Ta je o deset let mladší než otec, ale i ona má zdravotní problémy. Poslední čtyři roky potřebuje otec pomoc intenzivněji.

Aleš zdánlivě není nemocný, nemá žádné závažné onemocnění. Celý život byl aktivní sportovec, hrál volejbal, byl zvyklý chodit na dlouhé procházky, a to v podstatě do svých 80 let. Poté se u něho začala zhoršovat chůze a přidal se zdravotní problém, který doposud nikdo nebyl schopen diagnostikovat. A to sice, že se motá. Doktoři si myslí, že důvodem mohou být buď neurologické příčiny nebo páteř. Aleš není schopen sám chodit. K pohybu po bytě využívá chodítko, jinak se může pohybovat pouze na vozíčku. Péče o Aleše je celodenní až celonoční maraton. Začíná, když Aleš vstane. Je třeba mu pomoci dojít na toaletu, pomoci se nasnídat, obléknout se.

Pomáhat s péčí o otce je pro Kláru zcela přirozené, vlastně ani neuvažovala o tom, že by s péčí nepomáhala. Co nejvíce se snaží pomoci matce, s nákupy nebo s hygienou otce. Mimo jiné proto, že rodiče žijí v nájemním bytě, takže koupelna není nijak upravena potřebám starších lidí.

To, že prostor přestane vyhovovat potřebám pečujícího i opečovávané osoby bývá častým problémem, kterému pečovatelé čelí. Je dobré vědět, že lze žádat o příspěvek na různé pomůcky nebo na úpravu bytu. Pečující se s tímto problémem může obrátit na sociálního pracovníka.

Při péči o Aleše je nutné být trpělivý. Kvůli omezené hybnosti mu vše dlouho trvá. Velkým štěstím je, že Aleš se snaží být nápomocný. Díky tomu, že sportoval, má stále sílu a proto, když například upadne, snaží se zvednou, třeba přes ruce. Problém nastává večer a v noci. To, když upadne, je nutné volat městskou polici, aby ho zvedli, což je zvláště pro matku stresující.

Asi před rokem Klára s maminkou začaly využívat služeb firmy, která chodí 3x týdně matce pomáhat s úklidem i nákupy. Pomohou i s mytím Aleše, cvičí s ním, vezmou ho ven na procházku nebo k lékaři. Trénují s ním paměť pomocí paměťových her.

Využily již také odlehčovací službu, což pomohlo hlavně matce, protože péče je pro ni náročná nejen fyzicky ale i psychicky. Aleš strávil v domově asi měsíc a půl. Měl k dispozici pokoj i fyzioterapii, přesto bylo ze začátku pro Aleše těžké si zvyknout. Byl zvyklý mít manželku stále kolem sebe.

Díky péči si Klára více uvědomila, co znamená stáří. Vždy měla ke stáří respekt, starala se i o babičku. Vnímá, že všichni jednou budeme staří a budeme potřebovat péči. Také se učí trpělivosti. Velkou oporu má v manželovi, který když je třeba, pomůže. Naštěstí má i vstřícné kolegy v práci a kamarády, se kterými může sdílet své pocity a zkušenosti.

Klára je přesvědčena, že by se pečující neměl bát nechat si pomoci od specializované firmy. Je přesvědčena, že lze nalézt solidní a důstojnou možnost, jak péči o blízkého řešit, a to pro obě zúčastněné strany.