Jak můžeme dítěti s dysgrafií pomoci při překonávání projevů poruchy?
Velkou roli při překonávání dysgrafických obtíží u dítěte hraje psychika – děti mívají snížené sebevědomí, některé trpí i úzkostmi a neurotizací. Snížená schopnost naučit se kvalitně psát je velmi často považována za výsledek malé snahy, snížené motivace dítěte ke školní práci („lenost“) nebo i za výraz omezených intelektových schopností. Výkon dítěte při psaní bývá negativně hodnocen (sníženými známkami, nabádáním k lepšímu psaní a zlepšení úpravy), dítě bývá často nuceno k nekonečným přepisům a dlouhému psaní, což jeho výkon nejenže nezlepší, ale spíše zhorší. Pokud zmírníme tlak na dokonalé psaní, dítěti se uleví, přestane být v napětí a tím se často zlepší i jeho kvalita psaní.
Je tedy nutné si uvědomit, co je cílem výuky psaní: aby bylo dítě schopné si opsat, přepsat a zapsat diktovaný text, aby si včas stačilo zapsat vše potřebné, aby bylo schopno učit se ze svých zápisků, aby byla některá z forem písma, kterou používá, čitelná jak pro něj, tak pro ostatní. Z toho plyne, že není kladen důraz na vynikající úpravu školního sešitu a kvalitu písma, ale spíše na jeho čitelnost a použitelnost pro praxi. Proto se snažíme dítě s dysgrafií vést tak, aby toho bylo schopno.
V některých případech, pokud se jedná o silný typ poruchy, nemusíme být úspěšní, pak je třeba využít kompenzační pomůcky – postupně učíme děti psát na počítači, elektrickém psacím stroji. Vhodné je i naučit děti využívat diktafon, případně si z něj činit stručné zápisky. Umožníme také kopírování zápisů od spolužáků nebo máme zápis vytištěný z počítače a dítě si jej do sešitu vlepuje, či vkládá do portfolia.
Je nutné si uvědomit, že obtíže dítěte s dysgrafií se neomezují pouze na psaní (jako součást českého jazyka), ale pronikají do vyučovacích předmětů, kde je dítě závislé na psaní. Proto i zde nehodnotíme kvalitu písma a úpravu sešitů, do hodnocení nezahrnujeme ani chyby vzniklé nesprávným napsáním nebo záměnou písmene. Stejně postupujeme, i pokud má dítě potíže v geometrii nebo při kreslení a malování. Uplatňujeme opět zásadu krátce, ale častěji a umožníme dítěti i krátký odpočinek pro uvolnění ruky při psaní. Oceníme u dětí i drobné, dílčí pokroky a i jejich snahu.
Uvědomíme si, že různé formy psaného projevu jsou různě náročné – nejsnazší je opis psacího písma, přepis je již náročnější – převádí se písmena z formy tiskací do psací. Nejnáročnější je většinou diktát (dítě je odkázáno pouze na sluchové podněty, bez opory zraku). Zde mají potíže děti s kombinací dysgrafie a dysortografie.
Použité zdroje
- JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H.: Dysgrafie. D+H, Praha 2005
- JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H.: Dyslexie. D+H, Praha 2004
- JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H.: Dysortografie. D+H, Praha 2008
- ŽÁČKOVÁ, H.; JUCOVIČOVÁ, D.: Metody hodnocení a tolerance dětí s SPU. D+H, Praha 1999
- ŽÁČKOVÁ, H.; JUCOVIČOVÁ, D.: Smyslové vnímání. D+H, Praha 2007
