Syndrom náhlého úmrtí kojenců se označuje běžně zkratkou SIDS (tj. Sudden Infant Death Syndrom) a znamená náhlou neočekávanou smrt kojence, který těsně před smrtí nejevil žádné závažnější příznaky nemoci.

Je to náhlé a neočekávané úmrtí u dítěte do ukončeného prvního roku života, které se objevuje během spánku a jeho příčinu neobjasní ani podrobné vyšetření, včetně pitvy dítěte a všech okolností vlastního úmrtí i předchozího vývoje dítěte.[1]

Pokud se tedy mluví o SIDS, musí být splněny shora uvedené požadavky. [1]

K náhlé smrti dochází v postýlce ve spánku a tento syndrom je druhou nejčastější příčinou kojenecké úmrtnosti ve vyspělých zemích (kojenecká úmrtnost je procento dětí zemřelých ukončení prvního roku života z tisíce živě narozených).[1]

Dříve byla kojenecká úmrtnost velmi vysoká – umíralo až 200 dětí z 1000 živě narozených.[2] V dnešní době se v České republice pohybuje okolo 3–3.5 na 1000 živě narozených dětí).[1] Incidence čistě SIDS je 0,22 na 1000 živě narozených dětí, v České republice tedy postihuje kolem 25 dětí ročně, mírně častěji jsou postiženi chlapci.[3] Oproti tomu v Americe mluvíme asi o 2000 úmrtích ročně.[1]

Dítě umírá ve spánku a netrpí. Nejčastěji umírají děti mezi 2. a 4. měsícem věku, 80 % obětí SIDS umírá do 6. Měsíců, [2] později riziko SIDS významně klesá.[1]

O něco častěji umírají chlapci – v poměru 1,6 : 1,4 děvčátkům.[2] Popisuje se i určitá sezónní závislost – častěji se vyskytuje na podzim, v zimě nebo počátkem jara.[1]

Kde se vzal SIDS?

SIDS není žádnou diagnostickou novinkou. První zmínky o „vlivu zlých duchů“ v Mezopotámii jsou starší než 2000 let. Ve Starém zákonu je popsáno „zalehnutí“ dítěte ve známém Šalamounově soudu. Páté přikázání „nezabiješ“ bylo vztahováno i na ženy, které tzv. „zalehly“ dítě a byly za to „náležitě“ trestány. Dnes už víme, že matky ani kojné dítě nezalehly, ale o mnoho dále nejsme. Příčina smrti je u SIDS stále neznámá i přes pozornost, kterou této problematice věnují lékaři a vědci mnoha oborů. [2]

Rizikové faktory

Rizikové faktory SIDS vycházející ze stanovisek a doporučení Americké pediatrické akademie:

  • spánek na bříšku nebo na boku – spánek na bříšku je hlavním rizikovým faktorem syndromu náhlého úmrtí kojence. Dříve doporučovaná poloha na boku je podle nových výzkumů také méně bezpečná než poloha na zádech. Důvodem je především nestabilita polohy na boku, ze které se kojenci často při sebemenším pohybu dostávají do polohy na bříšku,[4]
  • spánek na měkkém povrchu a přítomnost měkkých předmětů v postýlce – měkká matrace v postýlce nebo spánek s hlavou na polštáři či měkké přikrývce výrazně zvyšuje riziko syndromu náhlého úmrtí kojence, zvláště v kombinaci se spánkem na bříšku,[4]
  • společný spánek v posteli rodičů – kromě zvýšeného rizika udušení zvyšuje společný spánek kojence a dalších osob v jedné posteli také riziko syndromu náhlého úmrtí. Důvodem zvýšeného rizika jsou zřejmě především měkké přikrývky a polštáře, měkký povrch postelí rodičů a častější přetočení kojence na bříško,[4]
  • kouření matky během těhotenství, pobyt kojence v zakouřeném prostředí – kouření během těhotenství je podle mnoha studií jedním z hlavních rizikových faktorů syndromu náhlého úmrtí kojence. Některé výzkumy navíc našly souvislost mezi vystavením kojence pasivnímu kouření a rizikem syndromu náhlého úmrtí,[4]
  • přehřátí – existuje určitá souvislost mezi rizikem náhlého úmrtí kojence a množstvím oblečení a přikrývek, které má kojenec na sobě, teplotou v místnosti a ročním obdobím. Více případů syndromu náhlého úmrtí se stane v zimních měsících. Přehřátí kojence je rizikové zejména v kombinaci se spánkem na bříšku,[4]
  • předčasné narození a nízká porodní váha – riziko syndromu náhlého úmrtí klesá se zvyšujícím se gestačním věkem a rostoucí váhou novorozence,[4] 
  • pozdní nebo žádná prenatální péče – pravidelná prenatální péče v průběhu celého těhotenství snižuje riziko předčasného narození a nízké porodní váhy a tím i riziko syndromu náhlého úmrtí dítěte,[4]
  • mužské pohlaví dítěte – syndrom náhlého úmrtí kojence mírně častěji postihuje chlapce.[4]

Ačkoli několik velkých studií prokázalo snížené riziko syndromu náhlého úmrtí u kojených dětí, jiné studie tuto spojitost nepotvrdily. Není proto možné jednoznačně říci, že kojení je prevencí syndromu náhlého úmrtí. Z nejnovějších studií spíše vyplývá, že ochranou proti syndromu náhlého úmrtí jsou faktory spojené s kojením, např. nekuřáctví kojících matek. [4]

Několik studií informovalo o podstatně nižší četnosti syndromu náhlého úmrtí u kojenců, kteří používají ve spánku dudlík. Prozatím však chybí informace o mechanismech ochrany před syndromem náhlého úmrtí při používání dudlíku. Jiné studie navíc upozorňují na rizika používání dudlíku u kojenců, jde např. o narušení sacího reflexu v začátcích kojení nebo zvýšené riziko zánětů středního ucha.[4]

Obavy rodičů, že v poloze na zádech dítě snadněji vdechne zvratky, jsou neopodstatněné. Matky se často ptají, zda je možné pokládat kojence ve spánku na bok- to se ale nedoporučuje, tlak na břicho a eventuálně boční části hrudníku rovněž zvyšuje riziko SIDS, tedy jednoznačně se dává přednost poloze na zádech.[1]

Preventivní opatření proti SIDS

Preventivní opatření proti SIDS vycházející ze stanovisek a doporučení Americké pediatrické akademie:

  • Kojence ukládejte k spánku na záda. Spánek na bříšku je hlavním rizikovým faktorem vzniku syndromu náhlého úmrtí kojence. Spánek na boku není tak nebezpečný jako poloha na bříšku, ale přece jen je zde vyšší riziko syndromu náhlého úmrtí než u polohy na zádech. Pokud ukládáte kojence k spánku na boku, vysuňte mu ruku, na které leží, dopředu, aby se zmenšila pravděpodobnost, že se otočí na bříško.[4]
  • Používejte matraci s pevným povrchem. Pod spícím kojencem by neměly být žádné měkké materiály, jako např. polštáře, prošívané deky a přikrývky. Dítě by mělo spát na pevné matraci pokryté pouze napnutým prostěradlem (okraje prostěradla by měly být zastrčeny pod matrací).[4]
  • Nenechávejte v postýlce měkké předměty a volné ložní prádlo. V době spánku kojence by v postýlce neměly být žádné polštáře, prošívané deky a přikrývky, plyšové hračky, ani jiné měkké předměty. Volné ložní prádlo může být rizikové. Pokud používáte přikrývku, ukládejte dítě k spánku do dolní části postýlky a přikryjte dítě do úrovně hrudníku. Přesahující části přikrývky zasuňte pod matraci v místě, kde má dítě nohy.[4]
  • Nekuřte během těhotenství a nevystavujte dítě pasivnímu kouření.[4]
  • Kojence ukládejte k spánku do vlastní postýlky blízko vaší postele. Riziko náhlého úmrtí kojence se snižuje, pokud dítě spí ve stejné místnosti jako matka. Společný spánek rodičů a kojence v jedné posteli je však z mnoha důvodů rizikový a kojenec by proto měl mít svou vlastní postýlku, která odpovídá bezpečnostním normám. V posteli dospělých osob by měl být kojenec pouze pod dohledem bdělé osoby (např. při krmení, přebalování, převlékání nebo při hře).[4]
  • Oblékejte dítě přiměřeně okolní teplotě a nepřehřívejte místnost, ve které ukládáte dítě k spánku. Teplota v místnosti, ve které spí kojenec, by měla být příjemná dospělému lehce oblečenému člověku. Dítě by mělo být také oblečeno lehce a nemělo by jevit známky přehřátí – pocení, horká kůže, zčervenání tváří.[4]
  • Zvažte používání dudlíku při usínání a spánku dítěte v prvním roce života. Doporučení jsou následující: Dudlík by měl být používán při ukládání dítěte k spánku. Pokud dítěti dudlík po usnutí vypadne, neměl by být vracen zpět do úst dítěte. Pokud dítě dudlík odmítá, neměl by mu být vnucován. Dudlík by neměl být namáčen do žádných sladkých tekutin nebo potravin (čaj, med apod.). Dudlík je třeba často vyvařovat a pravidelně měnit. U kojených dětí by mělo být zavedení dudlíku odloženo až po 1. měsíci věku, aby nebyl narušen začátek kojení.[4]
  • Poučte osoby, které se starají o vaše dítě, o těchto preventivních opatřeních. Mnoho případů syndromu náhlého úmrtí kojence se stane v době, kdy se o dítě stará někdo jiný než rodiče. Často je příčinou to, že pečující osoba uloží kojence, který je zvyklý spát na zádech, k spánku na bříško.[4]

Nadace a rodičovské aktivity

Ve světě existuje řada nadací a rodičovských organizací, které často řeší psychosociální problematiku již postižených rodin, kde dítě zemřelo na SIDS. Pomáhají ale i profesionálům, kteří se starají o cizí dítě, a v jejich péči zemře dítě na SIDS. [1]

Pak rodina, ale i tito profesionálové potřebují pomoc, aby překonali šok ze smrti dítěte a zbytečně si sami nekladli za ni vinu. Tyto organizace také finančně podporují některé studie pátrajícím po příčinách SIDS.[1]

Kde získat další informace?

Základní informace by měly získat rodiny již v těhotenství, další před propuštěním z porodnice a dále pak především u praktického lékaře pro děti a dorost, který pečuje o vaše dítě. [1]

Použité zdroje:

  1. Syndrom náhlého úmrtí. In: EMimino.cz [online]. 2005-08-18 [cit. 2011-06-30].
  2. Příčina smrti neznámá. In: Rodina.cz [online]. 2003-01-15 [cit. 2011-06-30].
  3. Syndrom nahleho umrti kojencu. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2011-06-30].