Prader-Williho syndrom (dále již jen zkráceně PWS)

patří mezi genetické onemocnění. PWS je nejznámější genetickou syndromovou příčinou obezity. Klinická manifestace onemocnění je složitá a komplexní.

Klinické projevy PWS se vyvíjejí a nápadně se mění v závislosti na věku pacienta. Jde o komplexní multisystémové onemocnění v popředí s neonatální hypotonií, opožděným psychomotorickým vývojem, nízkou postavou, problémovým chováním, v dětství nastupující progredující obezitou, hypotalamickým hypogonadismem a charakteristickou lícní dysmorfií.

Onemocnění je způsobené ztrátou otcovské genetické informace z chromozomu v oblasti 15q11-q13 (úseky 11 až 13 na dlouhém raménku chromozomu 15). Incidence onemocnění je 1:10 000 až 1:25 000.

Včasná klinická diagnostika se u novorozence opírá o neúplně vyjádřený klinický obraz.

V novorozeneckém období jsou základními diagnostickými kritériem nevysvětlitelná těžká hypotonie, porucha příjmu potravy, slabý až chybějící sací reflex.

Kazuistika č. 1

Jedná se o holčičku narozenou z prvního těhotenství.

Matka byla sledovaná až od 20. týdne pro pozdní záchyt těhotenství.

V těhotenství byla matka vystavěna profesionální expozici chemikáliím, pochopitelně nevěděla doposud o své graviditě.

Od 25. týdne jí odtékala plodová voda, do porodu byla léčena antibiotiky pro opakující se gynekologické infekce.

Ve 30. týdnu byl vyvolán porod císařským řezem pro horečky matky a podezření na infekci v děloze.

  • porodní hmotnost byla 1200g
  • délka 38cm
  • zpomalená poporodní adaptace
  • apgarovo skóre 5/7/7
  • VAS II
  • těžce nezralý novorozenec s komplikovaným prenatálnim i perinatálnym obdobím
  • vrozené vývojové vady nebyly zjištěné
  • po porodu probíhala parenterální výživa, od druhého týdne potom výživa sondou

Genetické vyšetření bylo provedeno až ve čtvrtém týdnu s podezřením na poruchu svalového napětí.

  • dítě klidné
  • minimální spontánní aktivní pohyblivost
  • hypomimie
  • přetrvával těžký globální hypotonus
  • slabý sací reflex
  • slabý pláč
  • přítomná drobná obličejová dysmorfie
  • dolichocealie
  • mandlový tvar očních štěrbin
  • modré rohovky
  • pokleslé ústní koutky
  • menší ustupující dolní čelist

Doplněná anamnéza od matky, která uvádí sníženou pohybovou aktivitu plodu v těhotenství.

Oba rodiče dítěte jsou zdraví, somatický nález u obou rodičů normální, jejich fenotyp je bez známek postižení.

Vrozené vývojové anomálie, dědičné onemocnění, neurologické ani endokrinologické onemocnění v rodině neuvádí. Cytogenetické vyšetření lymfocytů v periferní krvi potvrdilo u dítěte normální ženský karyotyp.

Vyšetření zaměřené na dědičné metabolické poruchy bylo s normálním nálezem.

Molekulárně-cytogenetické vyšetření FISH se specifickou sondou detekující specifickou oblast pro PWS potvrdilo smazání části genetické informace v oblasti 15q11-q13.

Tímto vyšetřením byl u dítěte potvrzen Prader-Williho syndrom (dále jen zkráceně PWS).

Kazuistika č. 2

Zde se jedná o chlapečka, který se narodil z 1. nekomplikovaného těhotenství. Těhotenství po léčbě neplodnosti.

  • v 41. týdnu byl vyvolán porod císařským řezem pro hypoxii plodu
  • porodní hmotnost 3550 g
  • velikost 55 cm
  • zpomalená poporodní adaptace
  • apgarovo skóre 5/6/7
  • genetické vyšetření druhý den po porodu pro hypotonus
  • proporcionální novorozenec
  • vitálně stabilizovaný
  • klidný
  • apatický
  • slabý pláč
  • hypomimie
  • neúplné reflexy
  • těžký globální hypotonický syndrom, bez spontánní pohybové aktivity

Po porodu jen nenápadná drobná lícní dysmorfie:

  • preaurikulární výrůstek vpravo
  • úzký horní ret
  • pokles ústních koutků
  • gotické patro
  • hrbolaté dásně
  • menší ustupující dolní čelist
  • oboustranné nesestoupení varlat
  • jiné vrozené vývojové vady nebyly zjištěny

Doplněná anamnéza a genealogie:

Rodiče pocházejí z jedné obce, ale pokrevní vztah neuvádějí.

Oba rodiče jsou vyšší než běžná populace;

  • matka měří 178 cm, trpí obezitou, má 100 kg
  • otec je vysoký 201 cm a je zdravý

Matka uvádí sníženou pohybovou aktivitu plodu v těhotenství.

Cytogenetické vyšetření potvrdilo u dítěte normální mužský karyotyp.

G-proužkováním nebyla zjištěna žádná strukturální vada chromozomů.

Laboratorními vyšetřeními nebyla zjištěna žádná dědičná metabolická porucha.

DNA analýzou exonů 7 a 8 v genu SMN1, nebyly zjištěny vady, spinální svalová atrofie také vyšetřením nebyla potvrzena.

Ve věku 3 týdny bylo FISH vyšetřením potvrzeno chybění kritické oblasti 15q11-q13 pro PWS/AS (Prader-Willi syndrom/Angelmanův syndrom), u dítěte byl potvrzený Prader-Williho syndrom.

Závěr

Autor předešlých kazuistik poukazuje na úlohu klinického genetika v diferenciální diagnostice hypotonického syndromu u novorozence a o nutnosti uvažovat o PWS i v případě atypického průběhu. Prader-Williho syndrom je vzácné genetické onemocnění s výskytem 1:10 000 až 1:25 000. Onemocnění postihuje obě pohlaví a všechny etnické skupiny. Ve většině případů se jedná o sporadické výskyty v rodině, v 98% vzniká spontánně bez jakékoli příčiny.

Klinická manifestace onemocnění je složitá a komplexní. Onemocnění ovlivňuje celkový somatický, behaviorální a neurologický vývoj pacienta. Klinické projevy PWS se však vyvíjejí postupně a nápadně se mění v závislosti na věku pacienta. Včasná klinická diagnostika u novorozence je složitá, opírá se o neúplně vyjádřený klinický obraz. V novorozeneckém období jsou základními diagnostickými kritériemi: nevysvětlitelná těžká hypotonie, porucha příjmu potravy, slabý až chybějící sací reflex. Přítomnost hypogonadismu u chlapce podporuje diagnózu. Na první kazuistice je demonstrováno potvrzení PWS u těžce nezralého novorozence s komplikovaným prenatálním i perinatálním obdobím. Vývoj prezentovaného dítěte bude ovlivněn dvěma patologickými stavy, které se vzájemně ovlivňují- geneticky podmíněný PWS a následky vyplývající z těžké nezralosti, hypoxie CNS a nitroděložní infekce. Druhý prezentovaný případ byl atypický pro chybění typického výrazného problému s příjmem potravy. Po potvrzení diagnózy jsou obě děti v péči endokrinologa a neurologa, jejich vývoj je vzhledem k základní diagnóze příznivý.

Včasná klinická diagnóza a odhalení molekulárního defektu u PWS je významné pro prognózu pacienta a pro další genetickou péči o rodinu. Vyšetření příčin PWS cytogenetickými a molekulárně-genetickými metodami je nevyhnutelné pro genetickou konzultaci a stanovení genetického rizika v rodinách s dítětem s PWS. Diagnóza PWS vyžaduje úzkou multidisciplinární spolupráci klinického genetika s neonatologem, pediatrem, endokrinologem, neurologem a je nevyhnutelná dostupnost laboratorních vyšetření. Diagnostika PWS je důležitá pro adekvátní symptomatickou léčbu, léčbu růstovým hormonem a vhodnou životosprávu dítěte, vzdělávání rodičů i pacienta.

PWS není možné vyléčit, ale je možné zmírnit některé jeho příznaky a výrazně zlepšit kvalitu života pacienta.

Použité zdroje:

Převzato a volně přeloženo z článku:

  • KRŠIAKOVÁ, J. Prader-Williho syndróm u novorodenca. Česko-slovenská pediatrie [online]. 2008, 63., č. 10, s. 552-556 [cit. 2011-07-03].