Münchhausenův syndrom

je psychiatrická porucha, která negativně postihuje zejména okolí nemocného. Postižený má potřebu získávat sympatie okolí předstíráním nejrůznějších chorob. Je obtížné určit, nakolik se jedná o úmysl, a nakolik o nevědomou činnost. Jedinci s Münchhausenovým syndromem s oblibou vyhledávají lékaře s nejrůznějšími obtížemi a spokojeně se nechávají vyšetřovat, případně léčit.

Čtyřiatřicetiletý pacient byl přijat na Psychiatrickou kliniku v Hradci Králové v únoru 2002. Na ambulanci přišel ve večerních hodinách z vlastní iniciativy. Hovořil o tom, že otec zemřel na silikózu plic a matka na rakovinu prsu. Uvedl, že utrpěl úraz po výbuchu na šachtě v roce 1997. Došlo ke zlomenině obou bérců a byl dva týdny v bezvědomí. V důsledku úrazu pacient trpí epilepsií a má časté záněty žil dolních končetin. Z léků užívá carbamazepin a warfarin. Popřel, že by někdy byl vyšetřen psychiatrem.

Nemocný se údajně vyučil důlním elektromontérem, jednalo se o učební obor s maturitou. Pracoval nejprve jako kombajnér a později jako hlavní předák na šachtě. Od roku 1998 je v plném invalidním důchodu pro uvedená zranění při důlním neštěstí. Opakovaně vyprávěl o otřesném zážitku při výbuchu, který přežil pouze on a střelmistr. Hledali ho asi čtyři hodiny v závalu. Přežil díky gumové hadičce, pomocí které dýchal.

Finančně je dobře zajištěn, příspěvky společně s rentou mu dávají měsíčně částku 30 000 korun. Důvěryhodně vyprávěl o tom, jak v průběhu základní vojenské služby absolvoval několikaměsíční parašutistický výcvik a také půlroční cvičení v Kazachstánu v poušti. V Ostravě prý prodal dům po rodičích a koupil čtyřpokojový byt v Hradci Králové, protože se mu zde během parašutistického výcviku líbilo.

Pacient tvrdil, že chodí do kostela, je věřící a od roku 1987 je členem komunistické strany.

Při přijetí si nemocný stěžoval na pocity smutku a samoty. Příčinou byla tragická smrt přítelkyně, se kterou se chtěl oženit. V předvečer Štědrého dne ji srazil autem opilý řidič. Udával, že mu nechutná jíst, v noci se budí a z ničeho nemá radost. Také často myslí na zesnulé rodiče a na kamarády zavalené v dole. Asi před týdnem slyšel hlas své přítelkyně ve městě, ale uvědomuje si, že to není možné. Sloužící lékař popsal depresivní ladění a úzkostné ladění s hyposomnií.

Nemocný byl přijat s diagnózou „adaptační porucha ve složité osobní situaci“. Na oddělení všechny pacientovy obtíže rychle odplynuly. Záhy zde zdomácněl a bavil ostatní pacienty historkami. Vedl ranní komunitu. Při jedné z nich přítomné pacienty i personál mystifikoval smyšlenou příhodou o novém neštěstí na šachtě, při kterém zahynulo několik horníků. Všem dal podepsat smuteční dopis určený řediteli ostravských dolů. Na závěr vyzval k držení dvou minut ticha za zesnulé. Hlasitě komentoval pořady v televizi. Jeho chování bylo často teatrální se snahou upoutat na sebe pozornost.

S přibývajícími dny pobytu na oddělení se začaly objevovat drobné konflikty s personálem. Pacient na oprávněné požadavky dodržování řádu reagoval podrážděně. Množily se výbuchy hněvu a často se dožadoval svých „práv“. Vzpomínal na socialismus a přál si, aby přišel nějaký diktátor typu Stalina a dal vše do pořádku. Ostatní pacienty nazýval „póvlem“. Podle něj se všichni jenom válí, pouze on celý život pracuje. V průběhu psychologického vyšetření nemocný „předvedl“ celou škálu emocí od infantilního nadšení až po výbuch hněvu. Neustále se rozptyloval prohlížením v zrcadle a pochvaloval si, že vypadá jako Josif Visarionovič Stalin. V jednání byl značně manipulativní („jste jediná, kdo mi tady rozumí… …nemohla byste mi půjčit peníze?“).

Psycholog vyšetřením zjistil mnohočetný kognitivní deficit a úroveň intelektu dosáhla nižšího průměru. Na elektroencefalografickém záznamu se neobjevily specifické epileptické grafoelementy. Pacient docházel na pracovní terapii a využíval samostatné vycházky. Z léků byl podáván carbamazepin a warfarin, které podle svých slov užíval dlouhodobě.

Podrobným šetřením jsme postupně zjistili, že anamnestické údaje uvedené pacientem jsou z velké části nepravdivé. Oba rodiče nemocného dosud žijí. Otec uvedl, že se jedná o „největšího lháře, jakého kdy potkal“ a nechce se s ním stýkat. Pacient se vyučil železobetonářem a maturitu nemá. Na vojně byl pouze jeden rok a výcvik v kazašské poušti neabsolvoval. V dole pracoval, ale při výbuchu zavalen nebyl. Není v plném invalidním důchodu, jak tvrdil, ale je nezaměstnaný. Žádný dům neprodal a byt v Hradci Králové nevlastní. V podstatě se jedná o bezdomovce. Pravdivost údajů o epilepsii se nepodařilo ověřit, ale ve většině získané dokumentace tento údaj chybí. V roce 1996 utrpěl otřes mozku a frakturu navikulární kosti levé dolní končetiny s následnou hlubokou žilní trombózou.

Velkým překvapením bylo zjištění pacientovy bohaté psychiatrické anamnézy. Od roku 1994 byl sedmadvacetkrát hospitalizován v Psychiatrické léčebně Opava a několikrát v dalších psychiatrických zařízeních. Nejčastější diagnózou byla emočně nestabilní porucha osobnosti – impulzivní typ. Objevil se také údaj o patologickém hráčství. Jindy byl přijat pro adaptační poruchu a jednou pro posttraumatickou stresovou poruchu. Léčen byl převážně klasickými antipsychotiky a zřídka též antidepresivy. Při prostudování zapůjčené dokumentace bylo zřejmé, že smyšlené údaje se při přijetí do různých zařízení opakovaly. Údajná smrt rodičů, družky nebo vzpomínky na zával v šachtě vždy vedly k emoční rozladěnosti a občas slyšel hlasy mrtvých. Vysledovali jsme též několik parasuicidií.

Několikrát se v dokumentaci objevila zmínka o „rozvoji hospitalizačního syndromu“ nebo „špitální vši“. Diagnóza Münchhausenova syndromu však byla stanovena pouze jedinkrát. Zcela smyšlená byla samozřejmě také příhoda s tragickým úmrtím přítelkyně těsně před Vánocemi.

Osmnáctý den pobytu nemocný zřejmě vytušil, že se personálu podařilo zjistit pravdivé údaje. Začaly se množit manipulace v jeho jednání, stupňovaly se projevy impulzivity a verbální agresivita. Objevil se kolapsový stav bez zjistitelné příčiny. Ve večerních hodinách se rozvíjí paranoidní reakce vůči ošetřujícímu personálu. Domnívá se, že ho zdravotní sestry sledují a chtějí ho zlikvidovat, protože je komunista. Postupně narůstá jeho tenze, sprostě nadává a vyhrožuje zabitím. Poté vbíhá na ošetřovnu a snaží se napadnout zdravotní sestru. Za asistence policie se podaří pacienta fyzicky omezit a podat medikaci. Celou noc nespí, stále nadává, křičí a zpívá ruskou píseň Kaťuša. Vyhrožuje ruskou mafií a Bin Ladinem. Druhý den ráno je převezen do spádové psychiatrické léčebny.

Stav byl uzavřen jako „akutní paranoidní reakce u disponované osobnosti s rysy emoční nestability a histriónskými“. Další diagnózou byla předstíraná porucha, tzn. Münchhausenův syndrom.

Použité zdroje:

  • Vostatková J., Münchhausenův syndrom (Kazuistika). ČS Psychiat. 1996; 248–256.