Komunikace je základním kamenem v možnosti navázání kontaktu a nastavení porozumění a spolupráce. Při práci s rodinným systémem je zmiňovaná, nicméně se na komunikaci v praxi často zapomíná, což může značně ovlivnit efektivitu celé péče. Komunikační dovednosti ovlivňují profesní i soukromý života každého z nás (1). Právě komunikace je klíčovým faktorem k budování partnerského vztahu, který je pro práci s dítětem se zdravotním postižením a celého rodinného systému esenciální (2). Vždy je nutné posuzovat člověka jako samostatnou bytost a řešit jeho individuální situaci, respektovat etické zásady a všechny informace sdělovat rodinám a klientům srozumitelně a taktně (3).

Nejčastěji se do naší praxe dostávají rodiny s dětmi a mladistvými, kteří již prošli mnohými lékařskými vyšetřeními a dalšími terapeutickými zákroky. Diagnózu od lékaře většinou znají, ale mnohdy netuší, co tento stav přináší do budoucna, což je často velký problém.

Rodiče neví, zda se jejich dítě bude např. samostatně pohybovat, či se funkčnosti horních končetin upraví, kognitivní funkce zlepší. Toto je však obecně problém celé lékařské vědy, progres ve zdravotním stavu klienta se dá předpovídat pouze do určité míry s tím, že stav klienta ovlivňují další faktory: prostředí, motivace pacienta, možnosti léčby, finance.

V rehabilitační praxi při práci s dětmi s vývojovými vadami či poúrazovými stavy je častým jevem na jedné straně vytoužené přání pacienta/klienta potažmo rodiny a blízkých, ale na straně druhé „medicína postavená na důkazech“, možnosti dítěte, rodiny a všech zainteresovaných odborníků v péči. Všechny tyto faktory péči významně ovlivňují na různých úrovních a výsledcích celkového stavu dítěte/klienta.

Platí, že terapeut nebo další odborník ať lékař, pedagog či sociální pracovník se musí vždy vyvarovat oslabování víry pacienta/klienta či jeho rodiny. Musí citlivě a s pochopením klienta ujistit o společném hledání cest k jeho rekonvalescenci. Vždy je zapotřebí přistupovat ke každému jedinci individuálně, s respektem a pochopením.

Použité zdroje:

  1. KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004, 861 s. ISBN 80-247-0548-6.
  2. BEKEL, Gerhard a Renata HALMO. Teorie deficitu sebepéče: soubor textů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, 60 s. Sborník (Univerzita Palackého v Olomouci). ISBN 80-244-0794-9.
  3. Shared Care Scotland. Our services. [online] [citace: 10.10.2014].

Text byl vydán v rámci knihy Sdílená péče v rodině s dětmi se zdravotním postižením:

  • CHMELOVÁ, Martina, Veronika KOCOUROVÁ a Petra SYROVÁTKOVÁ. Sdílená péče v rodině s dětmi se zdravotním postižením: Příručka dobré praxe. 1. vydání. Praha: Alfa Human Service, 2015. ISBN 978-80-260-8326-9.