Ergoterapie není mým původním povoláním. Prvotně jsem pracovala jako daňový poradce ve velké korporaci.

Změna přišla až po narození druhého dítěte.  Nejednalo se však o bilancování matky, která jen nevěděla, zda se vrátí po rodičovské ke své původní profesi. Důvod byl jiný a dozrával postupně. Mé druhorozené dítě se nevyvíjelo „standardně“. To nám před jeho 1. narozeninami potvrdila lékařka z genetiky, když vyřkla diagnózu – nemoc Canavanové.

Jedná se o neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Vyhlídky nejsou zrovna růžové a kauzální terapie neexistuje. Zásadní roli tedy hraje symptomaticky zaměřená komplexní péče a léčba.

Rozjel se kolotoč s návštěvami lékařů různých odborností, rehabilitačních a sociálních pracovníků, rehabilitačních pobytů a samozřejmě domácího cvičení, který vlastně trvá neustále.

První seznámení s ergoterapií tedy nastalo v rámci rehabilitace. Oproti fyzioterapii, kde probíhala terapie pomocí Vojtovy metody reflexní lokomoce („Vojtovky“) a provázel ji vždy pláč, byla návštěva ergoterapie pokaždé provázena úsměvem.

Ergoterapie totiž probíhala nenásilnou formou hry.

Spolu s ergoterapeutkou (a následně v domácím prostředí) jsme prováděli orofaciální stimulaci, trénink hrubé motoriky (např. přechody mezi pozicemi sed, klek, stoj, stabilita, svalová síla, koordinace). Trénink jemné motoriky (izolované pohyby, úchopy, bimanuální koordinace) a posilování kognitivních funkcí (pozornost, paměť). Dále rozvoj vizuomotoriky a v neposlední řadě trénink ADL (z angl. activities of daily livings) neboli běžných denních činností.

Jednalo se v podstatě o nácvik maximální možné soběstačnosti při jídle, oblékání, hygieně a přesunech. Zároveň s námi ergoterapeutka postupně vybrala kompenzační pomůcky – nejprve speciální polohovací zařízení pro zajištění stability sedu, následně chodítko a poté mechanický vozík.

Ergoterapie nám nenásilnou formou ukázala, jak naše dítě i přes řadu jeho omezení vést tak, aby se dále rozvíjelo k maximální samostatnosti.

-Zkušenost s ergoterapií mě následně zavedla k jejímu studiu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V současné době působím jako dětský ergoterapeut v Centru dětské ergoterapie PLAY SI, případně soukromě v rámci individuálních návštěv klientů v domácím prostředí.

Autor: Zdeňka Geršlová

Zdroj:

GERŠLOVÁ, Zdeňka. Komplexní rehabilitace u dítěte s lehkou formou nemoci Canavanové s důrazem na ergoterapeutickou intervenci. Praha, 2018. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Karlova.