Jak na komunikaci ve stresu

Techniky efektivní komunikace mohu sloužit k uklidnění situace v okamžiku, kdy jsme podráždění, máme toho moc, jsme předráždění. Jedná se o takovou komunikaci, která vede k rychlému a bezpečnému předání a pochopení informace. Podmínka bezpečí je k okamžiku stresu nebo krize velmi důležitá a to proto, že se můžeme dobře soustředit na vlastní tok informací a neplýtvat svoji sílu a energii na nevyřčené nebo vlastní obranu.

Číst dál: Jak na komunikaci ve stresu

Stres a komunikace

Je stres vidět? Je nejen vidět, ale také slyšet. Vidět je v mimice tváře, držení těla, zdravotním stavu, schopnosti vytvářet kontakty. Slyšet je ve způsobu naší komunikace. Jak verbální tak neverbální části.

Psychologové, psychiatři i terapeuti se shodují, že základní diagnostická pomůcka pro zjištění co se s člověkem děje v jeho nitru je rozhovor. Kvalita sdělování, slovní zásoba, hledání adekvátních slov, schopnost držet dějovou linii, kadence řeči, to co člověk sděluje atd. je jednou ze základních diagnostických pomůcek každého odborníka.

Číst dál: Stres a komunikace

Dlouhodobý stres

Dlouhodobý stres (distres) má obdobné neurohumorální a následné fyziologické reakce jako stres krátkodobý. Metaforicky můžeme přirovnat dlouhodobý stres k trvale nastartovanému motoru auta, které je však zaparkováno doma v garáži a nikdy nevyjede.

Jak asi takové auto po několika dnech, týdnech, měsících vypadá?

Číst dál: Dlouhodobý stres

Co je stres

Stres je přirozená a nedílná odpověď organizmu na podněty a situace vnějšího i vnitřního prostředí lidského těla. 

Stresové odpovědi lidského organismu pomáhají přežít a zpracovat náročné, zátěžové nebo nebezpečné situace. Bylo to tak od nepaměti. V době fylogenetického vývoje člověka se jednalo o mechanismy, které pomáhali primárně přežít, ulovit, rozmnožit se, vytvořit bezpečí pro mláďata - lidské potomky atd. V dnešní době se jedná také o přežití, i když z jiného úhlu pohledu. Jedná se spíše o přežití s dopadem na kvalitu vlastního života.
 

Číst dál: Co je stres

Jak meditovat

Meditace je „vyšší“ třída relaxace. Její účinek má trvalejší a hlubší charakter. Meditace vyžaduje trénink. Kdo však jednou zažije slast meditace, nepřestane. Meditace se stane přirozenou a nedílnou součástí jeho života. Zároveň se začne uzdravovat na těle a mysli.

Meditovat se dá všude. Meditovat se dá bez pomůcek a s pomůckami.

Meditace bez pomůcek

Meditovat můžeme na procházce, v tramvaji, doma. Nepotřebujeme k tomu žádné speciální pomůcky, oblečení, hudbu. Jen zjednodušeně:

  1. V první fázi nácviku meditace můžeme využít obrázek rozbouřené řeky, který jsme popisovali v přechozích článcích a trénovat nejprve malý a postupně zvětšující se odstup na břehu od toku řeky.
  2. V druhé fázi trénujeme pozorování řeky.
  3. V další fázi dochází k uvolnění, ke změně proudění energie ve vašem těle a mohou přicházet různé obrazy, myšlenky a vjemy.
  4. V dalších fázích je vnímáme, sytíme se jimi.

Důležitý výsledek prvních kroků je maximální soustředěnost, která však může trvat třeba jen půl minuty. Je lepší v prvních fázích trénovat po kratičkých časových úsecích, ale třeba několikrát denně.

Číst dál: Jak meditovat

Meditace

Meditace je další technika sloužící k „práci na sobě“. U pečujících osob, které jsou nejvíce ohroženy syndromem vyhoření, je meditace, vedle relaxace, velmi oblíbená. Pod pojmem meditace si můžeme představit různé praktiky vedoucí k prohlubování soustředění. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol.

Číst dál: Meditace

Jak relaxovat

Všechny relaxační techniky primárně pracují s dechem. Dále mohou pracovat s imaginací/představou.
Klidné a pravidelné dýchání je jedním z předpokladů i výsledků relaxace. Účinnou cestou k uvolnění je tedy zaměřit se na své dýchání.

Pozorujeme svůj dech, nádech, výdech

  • Nácvik relaxace může trénovat v lehu na zádech nebo ve vzpřímeném sedu.
  • V prvních fázích nácviku relaxace neovlivňujeme kvalitu dechu. Jen se díváme a vnímáme, jak dýcháme.
  • Můžeme si i položit ruku na některé potřebné místo na těle a vnímat dech pod svoji položenou rukou.
  • Doporučujeme v prvopočátku nácviku relaxace zavřít oči. Tím si vytvoříme svůj vlastní osobní prostor, v kterém se můžeme lépe soustředit sami na sebe.
  • Při pozorování svého dechu můžeme přidat následující představu:
    • s každým výdechem odchází vše, co nepotřebujeme, co nás tíží,
    • s každým nádechem přichází světlo, teplo, vytváří se prostor pro něco nového.
  • Nebraňme se zároveň pěknému, pozitivnímu obrazu, který v ten okamžik může přicházet. Barva, tvar nebo zcela konkrétní prožitek, příběh, který nám byl milý. Svůj dech vědomě neovlivňujte do hlubokého výdechu a nádechu. Jen ho pozorujte.

Číst dál: Jak relaxovat

Relaxace

Relaxace je uvolnění těla i mysli. Relaxace přináší uvolnění svalové tenze (napětí) a duševní uvolnění (zlidnění mysli).

Představme si svoji mysl jako proud široké řeky. Voda v řece neustále a nepřetržitě proudí od svého pramene až po své vyústění do další řeky, vodní nádrže nebo moře.
Jsou chvíle, kdy v řece teče poměrně málo vody, proud je klidný, rovnoměrný. Pohled na tekoucí řeku je uklidňující, bezpečný a příjemný.
Teď si představme, jak vypadá řeka při dlouhodobém dešti nebo povodni. Voda není přátelská. Je dravá, teče v místech, která před povodní byla suchá, zanáší místo bahnem a nečistotami. Při rozvodnění řeky nám může jít i o život a my prcháme raději pryč na bezpečné místo mimo dosah řeky.
Pohled na tuto řeku není bezpečný a uklidňující, je ohrožující, nepříjemný. Nechceme nebo nemůžeme u té řeky být.

Číst dál: Relaxace

Kompenzační mechanismy

Žena využívá relaxační techniky jako kompenzačního mechanismu proti syndromu vyhoření

Kompenzační mechanismy (coping mechanismy) jsou veškeré činnosti, které nám uvolňují napětí, úzkost a stres. Ve svém výsledku nám přináší ZPĚT ENERGII, kterou jsme vydali na zvládání těžké a složité situace.

Každý takové mechanismy používá, ať vědomě (to znamená, že ví, co mu pomáhá a dělá dobře), tak nevědomě (tzn. že dělá takovou činnost, která ho baví, ale nepřemýšlí o ní jako o způsobu vědomé pomoci sám sobě).

Číst dál: Kompenzační mechanismy

Střídání životních a denních fází aktivita-útlum

Matka dítěte v době útlumu

Dalším faktorem, kromě vzdalování se dítě-matka (proces separace), ovlivňující tvorbu a prožívání vlastního prostoru pro odpočinek (aktivní i pasivní) pečující osoby, je znalost střídání fází aktivita – útlum.

Žijeme ve společnosti obecně zaměřené na co nejvyšší výkon. Pracovní i osobní. Hodnota nás samých se mnohdy odvíjí od výkonu toho, co a kolik toho uděláme. Zkuste se zeptat ve svém okolí i sami sebe: Co je pro Vás v životě důležité?

Častá odpověď mých mnohých přátel a klientů uvádí, že na prvních místech důležitosti se pravidelně umisťuje rodina/partner, zdraví a klid.

Číst dál: Střídání životních a denních fází aktivita-útlum

Jak podporovat sama sebe v roli pečující osoby?

Samostatné dítě na houpačce v odloučení rodičů

Dlouhodobá péče o domácího příslušníka nese velké riziko zahlcenosti, osobní neohraničené angažovanosti, emocionálních vztahů a vazeb.

Pokud budu roli pečovatele vykonávat ve svém zaměstnání, vím, že i přes nezbytnou emocionální angažovanost, kterou vkládám do kontaktu s klientem, mohu po ukončení pracovní doby pomyslně „zavřít dveře“.
Mohu například jít do kina, na návštěvu, číst si oblíbenou knihu nebo spát bez ohledu na jakékoliv zařizování potřeb svého klienta. V případě, že mi klient nejde z „hlavy“, musím se naučit technikám, které mi pomáhají „klienta vyndat ze své hlavy“. Tato nezbytná dovednost je součástí výkonu pomáhající profese. Pokud to neumím, brzy vyhořím.

Číst dál: Jak podporovat sama sebe v roli pečující osoby?

©2000-2015 Alfa Human Service