Zdraví rodiče by měli mít v největší možné míře naplněny své vývojové potřeby. Z hlediska emocionálních potřeb bude záležet na tom, jaký typ attachmentu si rodiče vytvořili jako děti. Jaký mají rodiče vytvořený vnitřní pracovní model.

Na poli zkoumání attachmentových vzorců chování se významně podílela Mary Mainová a Ruth Goldwynová, které vytvořily výzkumný nástroj. Jedná se o polo-strukturovaný typ rozhovoru, jenž můžeme nalézt pod názvem AAI (Adult Attachment Interview). Jde o narativní vyhodnocení reflexe stavu mysli jedince k jeho vlastnímu attachmentu v okamžiku rozhovoru.

Na základě výstupů rozhovoru, můžeme udělat odhad pravděpodobného typu attachmentu dospělého člověka s odpovídajícím chováním v jeho dětském věku. Výzkumy ukazují, že odhad se přibližuje 65-85% pravděpodobnosti.

Rozhovor se sestává z 20 základních otázek, které se týkají dětských vzpomínek na citové prožívání vztahů s rodiči a nejbližšími. Určením typu attachmentu dospělého jedince můžeme učinit kvalifikovaný odhad, jaký pravděpodobný attachmentový vzorec vytvoří u svých dětí.

Vztah vytvořeného typu attachmentu dospělého jedince a způsob vytváření attachmentu u jeho dítěte se dá popsat modelem, který definoval Albert Pesso. Model mluví o způsobu, jakým rodiče ukazují a zvědomují svému dítěti podle jeho věku a vývojového stupně, co se děje venku (rodiče znají svět) a zároveň fyzické procesy a pocity zažívané uvnitř dítěte.

„Zdravý“ a dostatečně dobrý rodič zvládne naučit dítě rozumět samo sobě, světu a zvládat svoje reakce na podněty z venku i zevnitř a rozvinout vědomí o sobě. Tzn., že dochází k rozvoji genetického vkladu jedince do plné možnosti. V období dospělé autonomie jsou pak rodičovské postavy integrované a zvnitřněné, člověk se postupně dokáže orientovat sám v sobě, ve světě a dokáže najít i další zdroje poučení svého dalšího vývoje.

„Nezdravý“ rodič reaguje na prožívání svého dítěte nepřiměřeně, negativně nebo je zahlcen svými pocity (strachem, smutkem, zlobou), dítě pak integruje obraz světa podle toho, jaké emoce prožívají jeho rodiče.

Vliv zdravé a nezdravé rodičovské péče je výrazný. Pokud se stane, že dítě s poruchou citové vazby je svěřeno náhradní matce se zdravou vazbou, postupně u 63% dětí dochází k rozvinutí zdravé vazby ke zdravé matce. Pokud je dítě svěřeno matce s narušeným typem vazby, postupně u dítěte se zdravým attachmentem dochází k rozvoji poruchy. Jen 22% dětí se silnou nervovou soustavou a celkovou zdatností si v takovém případě zachová jistou citovou vazbu.

Použité zdroje:

  • PESSO, Albert, Diane BOYDEN-PESSO a Petra VRTBOVSKÁ. Úvod do Pesso Boyden System Psychomotor: PBSP jako terapeutický systém v kontextu neurobiologie a teorie attachmentu. 1. vyd. Praha: Sdružení SCAN, 2009, 210 s. ISBN 978-80-86620-15-2.
  • VRTBOVSKÁ, Petra. O ztraceném dítěti & cestě do bezpečí: attachment, poruchy attachmentu a léčení. Tišnov: Scan, 2010, 120 s. ISBN 978-80-86620-20-6.
  • BOWLBY, John. Vazba: teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 356 s. ISBN 978-80-7367-670-4.