Každý z nás se může kdykoliv ocitnout v nepříznivé sociální situaci.[1]

Jedná se o situace, do kterých se dostáváme např. z důvodu svého věku, nepříznivého zdravotního stavu, z důvodu krizové sociální situace, životních návyků odlišných od „normy“, konfliktního způsobu života či života v nevhodném prostředí. Nebo když jsme ohroženi na našich právech, zájmech, případně z jiných závažných důvodů.

Tento stav nejsme schopni řešit sami, ani s pomocí rodiny, blízkých či jiných zdrojů. Cítíme se bezmocní. Se vzniklou situací si nevíme rady, ale snažíme se ji řešit. Nechceme být izolováni, chceme se zapojit zpět do plnohodnotného a běžného života společnosti.

Na koho se v těchto situacích obrátit?

Pomoc můžete hledat u odborníků, sociálních pracovníků. Jejich práce nastupuje v situacích, kdy se jednotlivec, rodina, skupina či komunita dostávají do konfliktu se svým sociálním prostředím. Tito profesionálové vykonávají činnosti sociální práce a splňují předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka v souladu s platnou legislativou.[2]

Sociální pracovníci společně s klienty a dalšími subjekty pomáhají zapojit se zpět do běžného života společnosti. Hledají a podílí se na vytváření vhodných a příznivých podmínek k žití klientů v jejich přirozeném prostředí.

Poskytují jak jednorázovou, tak dlouhodobější pomoc.  

Pro sociální práci s klienty je klíčové zohlednění individuality člověka, respektování lidských práv, etických principů a hodnot[3]

Se sociálními pracovníky se můžeme setkat v nejrůznějších oblastech – v sociálních službách, ve zdravotnictví, vězeňství, školství, na Úřadech práce ČR, a také na obcích.

V tíživé sociální situaci se může ocitnout kdokoliv, kdykoliv, a proto je dobré vědět, že je tu někdo, kdo nám může pomoci, neodsoudí nás a neotočí se k nám zády.

Autor: EMO

Zdroje:

[1] § 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

[2] § 109 až § 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

[3] Etický kodex sociálního pracovníka