V jedné české písničce se zpívá: „dělání, dělání, všechny smutky zahání, dělání je lék“.

Zjednodušeně lze říci, že na obdobném předpokladu staví i ergoterapie. Pomocí aktivit, činností či zaměstnávání lze pozitivně ovlivnit zdraví jedince a jeho pocit pohody.

Každý člověk vykoná během dne řadu činností, ty mu vyplňují čas a prostor, dávají jeho životu smysl, účastní se díky tomu rodinného i společenského života. Z pohledu ergoterapie lze na všechny tyto činnosti nahlížet jako na oblasti výkonu zaměstnávání a rozdělit je do tří skupin:

  1. běžné denní činnosti (z angličtiny Activities of Daily Living, ADL);
  2. pracovní činnosti – zaměstnání a produktivní činnosti;
  3. volnočasové aktivity, hra.

Cílem ergoterapie je umožnit člověku zachovat si maximální soběstačnost a účastnit se tak všech svých každodenních aktivit ve výše zmíněných oblastech.

Součástí náplně práce ergoterapeuta tak jsou např.:

  • ergoterapeutické vyšetření se záměrem analyzovat činnosti pacienta a jeho senzomotorické, kognitivní a psychosociální funkce potřebné k jejich provádění;
  • hodnocení a nácvik běžných denních činností (ADL) – např. oblékání, hygiena, příjem potravy, použití toalety, mobilita a používání dopravních prostředků, péče o domácnost atd.;
  • hodnocení pracovních a zájmových aktivit, ergodiagnostické vyšetření a předpracovní rehabilitace;
  • doporučení kompenzačních pomůcek a technických prostředků a nácvik jejich používání;
  • poradenství v oblasti adaptace a úprav domácího a pracovního prostředí;
  • nácvik komunikačních a sociálních dovedností, trénink kognitivních funkcí;

Ergoterapeutické služby lze poskytovat jednotlivci (individuální ergoterapie) nebo skupině (skupinová ergoterapie).

V praxi může ergoterapeut působit například v zdravotnických zařízeních ambulantního i lůžkového typu. Dále v rehabilitačních a lázeňských zařízeních, v léčebnách dlouhodobě nemocných. Setkáme se s nimi i v chráněných dílnách, v zařízeních pro seniory, pro osoby s duševním onemocněním nebo zdravotním postižením. Pomáhají i v léčebných a vzdělávacích institucích pro děti se speciálními potřebami, ve službách domácí péče, rané péče a osobní asistence nebo na úřadech práce.

Autor: Zdeňka Geršlová

Zdroje: ČESKÁ ASOCIACE ERGOTERAPEUTŮ. O profesi. ČAE [online]. Praha, 2008 [cit. 2020-03-08].

KLUSOŇOVÁ, Eva. Ergoterapie v praxi. Brno: NCO NZO, 2011. ISBN 978-80-7013-535-8

KRIVOŠÍKOVÁ, Mária. Úvod do ergoterapie. Praha: Grada Publising, 2011. ISBN 978-80-247-2699-1.