Každý člověk může do jisté míry sám ovlivnit, jak se cítí. To platí i pro rodiče dětí s chronickým onemocněním. Zpočátku věří, že se dítě uzdraví, pokud budou dodržovat rady zdravotníků, že ovlivní svůj "osud". Pak následuje zklamání, pocit viny, rezignace. Mnozí z nich se stáhnou do ulity, a nebo začnou hledat pomoc jinde. Matka příroda nás vybavila obrovskou energií, abychom dokázali pečovat o své blízké a zejména o nemocné dítě, přesto však je velmi důležité tuto energii doplňovat. Aby rodiče a především maminky, předešly problémům, měli by si vyhradit denně 10 minut pro sebe - protáhnout přetížené svaly, a posílit svaly ochablé. Mohou cvičit jen tak, nebo využít malý pružný míč, či velký overball. Vždy je důležité správné dýchání. Nadechujme v klidu nosem na 8 dob, při zádrži dechu na 4 doby připravíme svaly k provedení cviku a při výdechu nosem na 8 dob cvik provedeme. Relaxujeme 4 doby při zádrži dechu. Každý cvik opakujeme 3-4x, Vždy je důležité přesně dodržet výchozí polohu a vždy aktivovat dno pánevní tzn. vtáhnout všechny svěrače dovnitř. Cvičit na míči se dá ve všech polohách. Začínáme vleže na břiše, kdy svaly na přední straně trupu musejí pracovat jako antigravitační a naopak svaly mezilopatkové jako stabilizační. Postupně přidáváme cviky vleže na zádech, na boku, v kleče, v sedu, ve stoji. S míčem se dá cvičit kalanetika i aerobik, aniž by byl přetížen pohybový aparát. Dá se cvičit v různém rytmu, za doprovodu hudby i vez ní. Intenzivním rozpružením páteře, v sedu na míči s pohupem, naladíme organismus k lepšímu držení těla, oddálíme psychickou únavu, často zabráníme i bolestem v zádech. Pro sezení na míči je důležitá velikost míče. Obecně platí, že úroveň kyčelních kloubů je o 1 cm výše než úroveň kloubů kolenních.

Dalším důležitým prvkem je relaxace. Psychické i fyzické uvolnění se navzájem ovlivňují a tvoří spolu uzavřený kruh. Psychická relaxace uvolní svaly a "vypnutí" svalového stahu odstraní psychickou tenzi. Stav uvolnění má na organismus psychohygienický účinek. Relaxační techniky nepotřebují zvláštní pomůcky ani prostředí, jen se je člověk musí naučit. První nezdary, a ty jsou vždy, nesmí vzdát. Pro relaxaci existuje několik postupů. Můžeme tělo uvolňovat od prstů nohou vzhůru - Schulzův autogenní trénink -. Jde o slovní navozování relaxace v uvolněném lehu na zádech, na měkké podložce, v teple nebo pod přikrývkou, bez rušivých zvukových nebo světelných signálů. Navozujeme pocit uvolnění a tíhy a postupujeme přes kotníky, lýtka, stehna, boky, břicho, záda až k ramenům, pak obdobně od prstů rukou až k hlavě k obličejovým svalům. Následuje konstatování, že dech klidně proudí a srdce pravidelně tepe. Posloucháme všechny zvuky a uvědomujeme si je. Čicháme vůně z prostoru kolem sebe. Povrchem těla cítíme, kde se rukáv dotýká těla, gumu v pase atd. Nakonec se přeneseme do vzpomínek na krásné místo, kde nám bylo dobře, např. k potůčku, na lesní paseku či pláž moře. Po chvíli se začneme vracet. Zhluboka se nadechneme, protáhneme, otevřeme oči. Pomalu přecházíme do sedu. Uvolníme oči prohřátím /třeme dlaně o sebe, až se zahřejí, pak přiložíme na oči "teplé mističky" a necháme teplo a energii z dlaní působit/. Schulzův autogenní trénink je dobré se naučit pod odborným dohledem osoby, která se umí v té chvíli hluboce uvolnit a umožnit ostatním relaxaci slovním vedením. Při opakování je možno přidat jemnou a slabou relaxační hudbu.

Pro lidi, kteří se nesnadno uvolňují je vhodná Jakobsonova metoda. Využívá volního svalového stahu, který zprostředkuje pocit napětí. Maximálně napneme určitou svalovou skupinu a pak uvolníme. Postupné uvolnění těla ze stoje. Stoj, vzpaženo, tělo protaženo až do konečků prstů. Následuje pocit tíže. Postupujeme od prstů, přes zápěstí, lokty, ramena až celé paže visí podél těla s pocitem tíhy. Ztěžkne hlava, horní část hrudníku, trup do pasu, kyčle, hlava a trup visí v hlubokém předklonu, povolí se kolena, tělo se spustí do dřepu, uvolníme kotníky a chodidla a celé tělo se sesune na zem jako kulička.

Na psychické a fyzické uvolnění působí kladně i smích, pláč či vnitřní emocionální "výbuch" ve formě křiku. Smích můžeme cíleně nacvičovat na různé samohlásky Cha, Che, Chi, Cho, Chu, Chy v různých polohách. V lehu, v sedu, ve stoji. Lidé by se měli minimálně 20x za den zasmát. /Depresivní lidé se nesmějí nikdy, naproti tomu veselí, optimističtí lidé jsou vůči stresu odolnější/.

V domácím prostředí se dá využít Jóga. Jednotlivé ásány jsou zaměřeny na správné držení těla, dýchání a relaxaci. Zásadní význam má uvědomělý pohyb - to je prožívání všeho, co cítíme, vlastně pěstování sebekontroly a sebekázně. Mohu doporučit soubory Jóga v denním životě, Jóga všedního dne pro ty, kteří chtějí lépe žít od autorů Josef Dvořák, Eva Šťastná.

Dalším lékem těla i duše je masáž. Položení ruky či pohlazení bolavého nebo unaveného místa na těle přináší úlevu. Masáž ovlivňuje celé tělo, podporuje vylučování hormonů. V mozku se uvolňuje endorfin, který zlepšuje náladu a dokonce tlumí bolest. Dochází k uvolňování oxytocinu, který snižuje úroveň stresových hormonů. Posiluje imunitu, uvolňuje psychické zábrany. V asijském lékařství je masáž vedle zdravé výživy a cvičení jedním z prvků vedle zdravého životního stylu. Kromě automasáží doporučují všem rodičům navštívit 1x týdně maséra a dopřát si odbornou masáž celkovou nebo alespoň částečnou. Hlazení, tření, hnětení a proklepávání jednotlivých svalů uvolní ztuhlé svaly, zlepší prokrvení kůže i svalstva, urychlí látkovou výměnu. Člověk se po ní cítí jako znovuzrozený.

Pokud situace v rodině dovolí doporučuji zařadit do programu relaxaci tancem společenským, lidovým, country, nebo jiné rytmické hry, např. aerobic, aquaaerobic apod. Rovněž míčocé hry, jízda na kole či běh, nebo plavání dokáží v těle nastolit potřebnou harmonii.

Relaxovat se dá i oblíbenou činností, ať už je to práce na zahradě, ruční práce, nebo návštěva divadla, koncertu, kina, účast jazykového či jiného kurzu. Prostě musí mít možnost na určitou dobu se vzdálit z prostředí denních rituálů a doplnit tak vyčerpanou energii.