Dcerka ochrnula po nádoru na mozku

Překvapení 17. 2. 2014

Do jedenácti let byla Terezka bezstarostné dítě. Chodila do školy, scházela se s kamarády, hrála na flétnu, jezdila na kole a lyžovala. Právě v den odjezdu na lyžařský výcvik se navždy vše změnilo.

Tu únorovou neděli měla Terezka zabaleno a já jí v kuchyni připravovala svačinu na cestu. Najednou ji slyším z pokojíčku volat: "Mami, pojď sem! Něco se děje!" Když jsem tam doběhla, seděla na posteli, plakala a ukazovala: "Nemůžu hýbat prsty u nohy, brní mě!" V tu chvíli jsme s mužem usoudili, že jde o skřípnutý nerv. Nožičku jsem jí namasírovala. Na lyžák se Terezka moc těšila, a tak jsme ji odvezli k autobusu. "Za dva dny ji stejně uvidíme, povezeme ji přece na soutěž ve hře na flétnu," uklidňovali jsme se s mužem navzájem, když jsme dceři mávali. Tehdy jsme ještě netušili, co nám osud nachystal.

Maminko, že neumřu?

Hned druhý den si Terezka do telefonu stěžovala: "Špatně se mi chodí do schodů, zakopávám a nemůžu lyžovat." Pro Terezku jsme na hory přijeli, ještě stihla odehrát svůj koncert na flétnu a pak už nastoupila na sérii odborných vyšetření do nemocnice. Stále mám před očima okamžik, kdy jsme po CT seděli v čekárně, a lékař nás pozval všechny tři do ordinace. "Tereza má nádor na mozku! Od zítřka bude hospitalizovaná v Praze v Motole, kde na vás již čekají," sdělil nám bez okolků i před dcerou. V tu chvíli se mi zatmělo před očima a začalo mi hučet v uších. Terezka vyběhla plakajíc na chodbu: "Maminko, že neumřu, viď?" Z posledních sil jsem ji utěšovala, ale sama jsem se třásla hrůzou.

Manžel byl také v šoku. Krutou zprávu jsme ještě toho dne oznámili našemu staršímu synovi a nejbližší rodině. Nikdo tomu nechtěl uvěřit, ale vzájemně jsme se psychicky podporovali. Zatímco babička se snažila Terezku přivést na jiné myšlenky, s mužem jsme odjeli pro dceřiny věci na hory. Cesta do Deštného v Orlických horách byla nekonečná a hlavou se nám oběma honily černé myšlenky. Strašně jsme se báli, co bude dál. Do nemocnice jsme s dcerou přišly začátkem února a odcházely až koncem roku, byla jsem tam totiž celou dobu léčby s ní. Doma jsme pobývaly jen sporadicky.

Moje maminka v tu dobu za mě převzala celou naši domácnost i starost o syna, za což jí velmi děkuji, bez ní bychom to nezvládli. Manžel za námi často jezdil po práci. Měla jsem strach, aby se někde nevyboural, protože byl nevyspalý a zničený všemi těmi událostmi. Naštěstí našel pochopení u svého zaměstnavatele, který mu vycházel všemožně vstříc. Nedovedu si ani představit, kdyby k tomu všemu ještě přišel o zaměstnání.

Nová léčba v Brně zabrala

Během pobytu v nemocnici podstoupila Terezka dvě složité operace mozku, přičemž po té druhé ochrnula na pravou polovinu těla a poškodil se jí zrak. Na všechno nás ale lékaři předem upozorňovali. Vidím to jako dnes, Terezka ležela na ARO, celé její drobounké tělíčko se třáslo. Plakala, že nemůže hýbat nohou a rukou, a já jsem jí jako máma nemohla pomoct. K tomu všemu podstoupila ozařování a chemoterapii. "Mami, ať se mnou něco udělají," prosila nás během chemoterapie, při které jí přestala pracovat střeva a ležela ve velkých bolestech a křečích. Bylo jí zle od žaludku a neustále zvracela, takže ji lékaři napojili na umělou výživu. V této době přestala i mluvit. Chemoterapie nezabrala a lékaři nám sdělili, že pro naše dítě už jinou léčbu nemají. Jak jsme se s tím jako rodiče měli vyrovnat?

Domů jsme dceru přinesli o Vánocích v náručí a v hrozném stavu. Byla ochrnutá na pravou polovinu těla a stále jenom ležela. Skoro se nehýbala, nedokázala mluvit, číst, psát, počítat, pojmenovat věci, osoby. Pokládala jsem jí otázky a ona mi na ně "odpovídala" pokývnutím hlavy. Celou tu dobu držela Terezku při životě vidina pejska, francouzského buldočka, který se nedávno narodil. Později jsme jí ho pořídili. Jako rodiče jsme se ale nemohli smířit s tím, že pro naši dceru už neexistuje žádná léčba. Manžel proto zavolal na Kliniku dětské onkologie FN Brno panu profesoru Štěrbovi a poprosil ho o pomoc. Pan profesor mu bez váhání sdělil: "Přijeďte, něco zkusíme." A zkusili!

Léčbou v Brně, která probíhala v roce 2011, nastala pro Terezku a pro nás další etapa života. Experimentální chemoterapie díkybohu zabrala, a Terezčin stav se zlepšoval. Zároveň jsme se také začali intenzivně věnovat alternativní medicíně. Dcera je ve stálé péči homeopata, užívá bylinky, vitaminy, potravinové doplňky, zkoušíme klasickou akupunkturu a změnili jsme jí úplně jídelníček. Postupně se jí navracejí síla a chuť do života. Za pomoci intenzivní rehabilitace nás potěšily náznaky prvních pohybů a krůčků. Díky naší, a hlavně Terezčině, usilovné práci pod vedením klinického logopeda začala také mluvit a říkat pár jednoduchých vět. V lednu 2012 přišla neuvěřitelná zpráva. "Léčbu vaší dcery úspěšně ukončujeme a dále bude docházet na sledování," sdělili nám brněnští onkologové, kterým tímto za veškerou péči děkujeme.

Chci být jako dříve

S následky onemocnění ale bojujeme dodnes. U dcery přetrvávají problémy s rovnováhou a koordinací pohybu. O chůzi se spíš pokouší a musí být při ní pod dozorem. Nemá navíc periferní vidění na pravou stranu, a proto jsem stále připravená ji zachytit, aby neupadla, přesto už prodělala několik úrazů. Terezka používá invalidní vozík. Pravou ruku má téměř ochrnutou a neuchopí ru do ní žádný předmět. uc Je často unavená, má bolesti hlavy, migrenické a epileptické hl záchvaty. Pravidelně rehabilitujeme, učíme se z domácího prostředí přes webkameru a dostali jsme individuální vzdělávací plán. Velké zlepšení pohybového aparátu nastalo hlavně díky speciálnímu neurorehabilitačnímu pobytu v Adeli Medical Center v Piešťanech na Slovensku, který Terezka již dvakrát absolvovala. "Chci být jako dříve!" přeje si. Vím, jak moc ji trápí izolace od školy a kamarádů. Vzhledem ke svému věku, plasticitě mozku a speciálním rehabilitacím má velkou šanci přiblížit se naplnění svého přání. Je ale nutné, aby se pobyt v Piešťanech ještě několikrát v pravidelném časovém intervalu, alespoň dvakrát ročně, opakoval. Léčba stojí stovky tisíc, pojišťovna ji nehradí a sami tolik peněz nemáme. My, rodiče, děláme všechno pro to, abychom jí pomohli. Věříme, že potřebnou sumu nakonec seženeme a Terezce se podaří uskutečnit její velký sen. Léčit se! Ona si to opravdu zaslouží.

Michaela Vargová, Pardubicko

INFO: Adeli Medical Center v Piešťanech Má skvělé výsledky díky speciálním metodám, individuálnímu přístupu a intenzivní neurorehabilitaci. Hlavními indikacemi jsou stavy po poranění mozku a cévní mozkové příhodě, poškození míchy, polyneuropatie a DMO. K rehabilitacím v Adeli používají speciální oblek, který vytváří virtuální svalový skelet. Ten stabilizuje držení těla a končetin pacienta. V léčbě pomáhá i hyperbarická komora. Více na http://adeli-center.com/sk.

Prosba maminky

Obracím se na vás s velkou prosbou a žádostí o pomoc, která by umožnila mé dceři Terezce absolvovat pobyt v rehabilitačním centru Adeli v Piešťanech. Pokud můžete pomoci jakoukoli částkou, prosím ozvěte se přímo na můj tel. 776 777 366 nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

©2000-2015 Alfa Human Service