Co vlastně mohou studovat zrakově postižení?

DenikReferendum.cz 31. 12. 2014

U řady oborů Filozofické fakultury Univerzity Karlovy se objevují požadavky na zrak. Ne u všech je to však odůvodnitelné.

Blíží se doba uzávěrek přihlášek na vysoké školy, což znamená, že na fakultních a univerzitních webech přibývají informace ohledně přijímacích řízeních a studiích. Krom toho, že se školy snaží pro uchazeče vypadat co nejatraktivněji, se ovšem také objevují případy, kdy se školy snaží některé uchazeče odradit.

Jedním z takových případů jsou některé obory Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Když se podíváme na dokumenty požadavků přijímacího řízení na bakalářské a magisterské obory, zjistíme, že se v nich objevují leckdy obskurní informace:

"Studium je náročné na zrak" (Mgr. Historie – české dějiny v evropském kontextu, Mgr. Historie – Hospodářské a sociální dějiny), "Studium oboru historie je náročné na zrak, studenti pracují s velkým množstvím odborných textů v několika evropských jazycích" (Bc. Historie, Mgr. Historie – Obecné dějiny), "Upozorňujeme, že studium japonštiny je náročné na zrak. Mnohé učební materiály mají velmi malé fonty, čtení znaků samo o sobě zatěžuje zrak, studium proto není vhodné pro osoby s vážnějšími vadami zraku" (Bc. a Mgr. Japanologie) "Studium oboru Historie – Evropská studia je náročné na zrak, studenti pracují s velkým množstvím  odborných textů v několika evropských jazycích" (Bc. Historie – Evropská studia).

Požadavky na dobrý zrak se objevují i u jiných oborů, například u archeologie, fonetiky nebo dějin a kultury islámských zemí, kde je to ovšem pochopitelné – u archeologie je nutná vizuální analýza materiálu, moderní fonetiku nelze provozovat jen s diktafonem a psacím strojem a kulturní studia islámských zemí nejspíš budou zahrnovat i práci s vizuálním materiálem.

Některé obory Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze se snaží odradit zájemce o studium.

Zvláštněji se jeví požadavky historie a japanologie. První zarážející fakt je, že historické katedry dávají do souvislosti dobrý zrak a porozumění několika evropským jazykům – jako kdyby osoba, která nevidí, nemohla ovládat více jazyků.

Co se týče čtení, existuje v dnešní době řada způsobů, jak nevidomým nebo slabozrakým studentům zpřístupnit text: Jednou z možností je asistenční služba, kde placený asistent předčítá studentovi text, další je práce s materiálem v Braillově písmu a poslední je automatické čtení zdigitalizovaného textu. V dnešní době se digitalizace netýká jen sekundárních, ale i primárních pramenů.

Studijní plány historie navíc nepřekypují předměty, které by stály na vizuální analýze. Potenciálně problematické mohou být předměty Pomocné vědy historické (kde se studenti mohou seznámit s paleografií, kampanologií a podobně) a Duchovní a materiální kultura v dějinách, nicméně ty v součtu tvoří jen deset kreditů, což je jedna osmnáctina celého bakalářského studia. Také se nabízí otázka, jak moc se studenti dostanou do hloubky předmětu a jak moc budou muset získané vizuální poznatky v průběhu studia aplikovat.

U japanologie lze tytéž obtíže řešit podobně – pro samostudium využít přepis učebnice do Braillova písma nebo do digitální podoby. Koneckonců, osoby, které žijí v Japonsku a mají vážné problémy se zrakem, se nějak naučit číst musejí.

Pro japonštinu se používá zápis Braillovým písmem, který je slabičný, stejně jako dvě japonské abecedy, hiragana a katakana. Kandži, logografické písmo, nemá v Braillově písmu ekvivalent. To je značně ulehčující okolnost, nicméně zrakově postižení Japonci mají úplně stejné podmínky a pro ovládání jazyka je potřeba vyjma písma ovládat i gramatiku a konverzaci. Mimo to studium japanologie nepojímá jen jazyk, ale například i historii, politiku a filozofii Japonska.

Na gymnáziu jsme na hodině občanské výchovy jednou probírali, jaká povolání mohou zrakově postižené osoby vykonávat. Jediné, co v hodině tenkrát zaznělo, byla práce sommeliéra a hudebníka. Přitom v dnešní době zrakově postižení studují například i práva, ekonomii, matematiku, informatiku, psychologii nebo pedagogiku a dokonce nastupují do jiných běžných zaměstnání.

Proč se tedy některé katedry Filozofické fakulty chovají takto selektivně? Těžko říci, může za tím stát řada důvodů. Možná nechtějí studentům se zrakovým postižením pomoci, možná jen nevědí, že existují možnosti pomoci.

Je to začarovaný kruh: Přesvědčujeme se, že nevidomí a slabozrací jsou na zbytku společnosti odkázáni, v důsledku čehož se pak obtížně prosazují. Jenomže tím, že neexistují pozitivní vzory zrakově postižených, neexistuje ani důvod měnit zažité stereotypy. Kdo první prolomí ledy? A budou někdy prolomeny? Uzávěrky přihlášek se totiž blíží.

©2000-2015 Alfa Human Service