Pacienti s ADHD za své chování nemohou

Zdravotnictví a Medicína 15. 12. 2014

Problematika poruchy pozornosti s hyperaktivitou (attention deficit hyperactivity disorder, ADHD) byla tématem 1. mezinárodní konference dětské psychologie, která proběhla 21.–25. listopadu v Národní technické knihovně v Praze. Akci nazvanou "ADHD jako osobní a společenská výzva" pořádal Národní institut pro děti a rodinu.

ADHD je neurovývojovou poruchou postihující přibližně 5–8 % dětské populace v míře, která vyžaduje odbornou pomoc. V ČR se jedná o více než 130 tisíc dětí a dospívajících. U poměrně velké části těchto dětí potíže přetrvávají i v období dospívání a dospělosti. Americká psychiatrická asociace v této souvislosti definuje poruchu již jako celoživotní. V rámci konference byly představeny nejnovější poznatky v oblasti diagnostiky a terapie od předškolního věku, programů úspěšné integrace do vzdělávacího systému základních a středních škol až po intervenční techniky pro dospívající a dospělé. Konference se zúčastnili přednášející z více než 10 zemí světa. Součástí akce byly i dva workshopy, zaměřené na "ADHD v předškolním a školním věku" a "diagnostiku a terapii ADHD".

V následujícím textu upozorňujeme na některé zajímavé poznatky, které zazněly v příspěvcích prezidentky ADHD Europe Andrey Bilbowové, ředitele programu pro léčbu a výzkum ADHD na Pensylvánské univerzitě dr. Russela Ramsayho a psychiatra z lékařské fakulty Harvardovy univerzity dr. Craiga Surmana. Konferenci moderoval vedoucí oddělení vzdělávání České lékařské komory PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph. D., MBA.

 

Proč léčit ADHD?

Andrea Bilbowová, která léta prostřednictvím organizace ADHD Europe usiluje o rozšiřování povědomí rodičů a učitelů o ADHD, je sama matkou syna s touto poruchou. V příspěvku se zamýšlela nad tím, je-li ADHD skutečnou nemocí a proč je třeba ji léčit. "Rodiče dětí s ADHD prožívají velký stres. Často se jim rozpadá rodina, někteří ztrácejí zaměstnání. Neléčené děti mají problémy ve škole i v životě, některé se dostanou do ústavů, mohou se z nich stát delikventi, někteří se stávají se závislými na návykových látkách, hrozí jim uvěznění a vykazují i vysoké riziko sebevraždy. Někdy mají tyto děti současně poruchu autistického spektra, což přináší problém s případnou medikací. Jedna matka mi řekla, že kdyby její dítě bylo pes, nechala by ho utratit," uvedla prezidentka ADHD Europe a zároveň zdůraznila, že dotyčná matka tím nevyjádřila nedostatek lásky, ale tíhu, jakou často musí nést rodič takto postiženého dítěte. Na druhé straně, když se rodiče rozhodnou podávat dítěti s ADHD léky, ocitají se nejednou pod palbou kritiky ostatních rodičů, kteří s farmakologickou léčbou nesouhlasí. "V životě jsem čelila různým kritikám. Mnozí rodiče si myslí, že tyto děti jsou prostě zlé nebo nevychované. Ale věřte, že pokud dítě s ADHD léčíte a podaří se vám ho udržet na škole a v zaměstnání, lze to považovat za veliký úspěch. Je třeba je podporovat a věřit v ně," doporučila Andrea Bilbowová.

 

ADHD u dospívajících a dospělých

Dr. Ramsey, který se specializuje na práci s dospělými s ADHD, poukázal na skutečnost, že neléčené děti s ADHD z této poruchy "nevyrostou" a asi u 40 % z nich přetrvávají symptomy do dospělého věky. Zatímco však v dětství se ADHD projevuje zejména motorickým neklidem, impulzivitou, agresivitou a sníženou frustrační tolerancí, v dospělosti převládá spíše impulzivita verbální, neklid, netrpělivost, střídání činností a snadná znuděnost. Vedle samotné poruchy ADHD se u dospělých často vyskytují komorbidity jako zneužívání návykových látek, anxieta či deprese. ADHD bývá také spojována s vyšší nemocností a úmrtností dospělých pacientů, vyšším výskytem obezity, zranění při nehodách, spánkovými a sexuálními poruchami a vyšším kardiovaskulárním rizikem. "Lidé s ADHD si osvojují negativní pohled na sebe a svět, prožívají životní frustraci, vykazují vyhýbavé chování a mívají problémy se sociálními dovednostmi," uvedl Rusell Ramsay. V příspěvku představil některé diagnostické nástroje ADHD vycházející z modelu exekutivních funkcí, tedy sebeřízení.

 

Fast minds

Podle dr. Craiga Surmana, specializujícího se na intervenční přístupy k terapii ADHD, přicházejí pacienti typicky se symptomy, které lze charakterizovat jako fast minds (rychlá mysl). Tyto symptomy jsou: F – forgetful (zapomnětlivý), A – achieving below potential (nevyužívá plně svůj potenciál), S – stuck in a rut (nesnáší stereotyp), T – time challenged (problém s dodržováním termínů), M – motivationally challenged (problém s motivací), I – impulsive (impulzivní), N – novelty seeing (vyhledává nové), D – distractible (roztržitý), S – scattered (špatně se soustředí). "Mnozí tito pacienti viní z uvedených problémů sebe. Je třeba jim vysvětlit, že za svou poruchu nemohou a neměli by se za ni obviňovat," zdůraznil dr. Surman. V příspěvku ukázal srovnání jednotlivých farmakologických i nefarmakologických léčebných přístupů. "Stimulancia a nestimulující psychofarmaka mají v léčbě nesporný efekt, samy o sobě nicméně nevyřeší všechny problémy. Farmakologickou léčbu je vhodné doplnit dalšími intervencemi, jako jsou zejména trénink sociálních dovedností, školní intervence, behaviorální terapie, rodinná terapie, dodržování správné životosprávy a další. Nesmírně důležité je v těchto pacientech vzbudit naději v budoucnost, podporovat je, v čem jsou dobří a ubezpečit je, že v ně věříte," uzavřel podobně jako Andrea Bilbowová i Craig Surman.

©2000-2015 Alfa Human Service