Adrenalin bez Bariér

ČT 1 15. 9. 2014

Marek WOLLNER, moderátor: Jsou na vozíku, ale nechtějí se připravit o adrenalinové zážitky. K plnohodnotnému životu podle nich patří i trochu si zablbnout. Proto založili sdružení Adrenalin bez Bariér. Tady ukazují vozíčkářům extrémní sporty, jako je vodní lyžování, seskoky padákem, nebo lezení po skalách. Život na vozíku podle nich nemusí být žádná nuda. Showmeny na kolečkovém křesle natáčela Lucie Sehnalová.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Tak takhle by to nějak mohlo vypadat, jakože to nedáte tu vlnu, to vůbec je jedno, to, že nemáte nohy je taky úplně jedno, protože to jsou jenom ploutvičky, ale stačí, když se podržíte na těch rukách a myslím, že všichni dáte. Chci vidět hezký věci.

osoba: Jak nemáme nohy? Vždyť máme nohy.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Ale na nic.

Lucie SEHNALOVÁ, redaktorka: 42letý Jiří Suchánek není cynik ani necita. Jak by se podle jeho slov mohlo někomu zdát. Ale člověk, který spolu se svým kamarádem Jakubem Kouckým založil občanské sdružení Adrenalin bez Bariér. Už 6 sezón spolu ukazují vozíčkářům, že ani po úrazu, nebo nemoci, která je upoutá na kolečkové křeslo, nemusí slovo adrenalin vymazat ze svého slovníku a mohou zažívat ten opojný pocit strachu a vzrušení zároveň navzdory osudu.

Jakub KOUCKÝ, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Těm lidem chcem ukázat, že to jde. Hlavně, že to je sranda a že tu srandu si prostě můžou užít s náma a vlastně pak je to i vlastně taková průprava do života, protože ty lidi se pak snáz dokážou poprat i s věcma, který je v životě potkaj. Takže si myslím, že to je taková komplexní příprava na, na život vozejčkáře.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Jo, jo, jo. Ty serfuješ, ty vole! Hele tohle je přesně takový ty věci, protože, tohle je přesně vo tom, že prostě voni se radujou stejně jako já. A to jsem chtěl jakoby sdílet. To je vo tom, že chci přenosit tu svoji radost a oni ji mají úplně stejně. Jako todle je hrozně těžce přenositelná záležitost, ale to je přesně teď satisfakce, že to, co dělám, dělám správně.

Jan REJZENOVER: No, psychicky to bylo tak tři roky špatný, jakože člověk prostě nemoh nic dělat, musel bejt doma, protože musel se naučit spoustu novejch věcí, jak chodit na záchod, musel se naučit žít prostě s tím vozejkem.

Lucie SEHNALOVÁ, redaktorka: Uvědomuje si člověk v tu chvíli handicap?

Jan REJZENOVER: Jakej?

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: To není prostě. V tu chvíli to smažeš. Proto říká jako bez bariér něco, tohle naprosto jakoby smaže všechny rozdíly. To mě baví, že v tu chvíli my jsme si úplně rovný, úplně. A vo tom jakoby je to jakoby dělat něco bezbariérový. Není to, že to uděláš placatý, ale že to prostě takhle smázneš, a že on dělá to samý co já a nepotřebuje k tomu nic jinýho. A vo tom, vo tom je ty věci. A přesně vlastně celá tadle ta myšlenka je vo tom dělat ty věci společně. A ne prostě rozdělovat tady pojede tam, ten to má speciální, my to máme jinak. To dělá lepší než já. To teda jsem nechtěl úplně vědět, ale ... Radost mám velkou. Strašně velkou radost. Álo? Teď mi uděláš radost ty.

osoba: Ono se to nezdá, no, to je těžký, no. To je ...

Alena JANČÍKOVÁ: Ono to vypadá, že to je jenom jakoby, jakoby fyzické uspokojení, ale tím, že vlastně děláte ty věci a chodíte ven a děláte ty věci jako před tím, tak vás to právě psychicky udržuje pořád stabilním a nemáte vlastně psychickej handicap, že máte ten fyzickej. A to je strašně důležitý.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Věříš mi konečně?

Alena JANČÍKOVÁ: No věřím, věřím. Je to dobrý. To fakt to ... Je to stabilní a zároveň je to nestabilní.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: A nohy nepotřebuješ?

Alena JANČÍKOVÁ: A nohy jsem nechala na lodi...

Jakub KOUCKÝ, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: S Jirkou jsme se seznámili v roce 2005, jestli se pamatuju dobře, na florbale vozíčkářů ...

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Tak jsme se začali bavit a říkali jsme si o tom jakoby co jsme, jak vidíme svět a najednou jsme si cinkli asi v 10 věcech najednou na úplně stejnou notu jsme si kápli.

Jakub KOUCKÝ, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Chtěli jsme vlastně vozejčkářům nabízet něco, u čeho, ať už by se mohli vrátit k aktivitám, který dělali třeba před úrazem, anebo vůbec ty aktivity, který tady byly do tý doby, rozšířit o aktivity nový.

Lucie SEHNALOVÁ, redaktorka: Společně tak na zahraničních internetových stránkách hledají, nebo i sami vymýšlejí prototypy sportovního náčiní pro handicapované. Přitom motivaci na založení Adrenalinu bez Bariér měl každý jinou. Jiří chtěl hlavně pomáhat a Jakub ukázat, že na vozíku si jde život užít. Jejich rozdílný postoj je dán jejich odlišnými životními příběhy.

Jakub KOUCKÝ, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Já jsem to měl, tím, že jsem na vozejku odmalička a tím, že já jsem nezažil, jakej je to pocit chodit a běhat, tak tím pádem jsem jako nikdy ničeho nelitoval. Nikdy jsem nesrovnával, neměl jsem to nějak zapotřebí. Odmalička jsem nějaký sporty dělal. Byla nějaká atletika, střelba ze vzduchovky,  závody na formulkách. Tak ta doba vlastně pokračovala, objevovaly se nový a nový aktivity až přišly přesně outdorový a adrenalinový sporty a to bylo přesně ta, ta věc, na kterou jsem čekal a která mě prostě chytla a který jsem se pak začal věnovat, kór po tom, co jsem se potkal s Jirkou. Álo? To je lyže, to není ponorka. Jedém! Jsme dobráci od kosti. My si nic nedarujem. A tak to vlastně funguje. Ty lidi je potřeba neustále jakoby hecovat a, a vlastně říct jim, hele, když tobě se todle nepovedlo, tak jako není to konec světa. Hlavně se, prosím tě, nelituj a koukej se do toho pořádně vopřít. Nejlépe pořádně do toho šlápni. To se vozejčkářům líbí úplně nejvíc.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Černej humor naprosto přirozená věc mezi vozejčkáři. Sám můžu vědět, jaký to je, protože vlastně první tydle ty věci z černýho humoru jsem zažíval v Kladrubech, první havárka, která nebyla mojí vinou, pán, co měl 2,5 promile v neděli, čelní náraz do mýho auta, invalidní důchod, vozejček poprvé. Pak tam byly další, další havárky a největší úraz byl samozřejmě ten poslední, kterej mě opravdu jakoby vykoupal pořádně, ale před tím přišla věc, která nebyla společný s mým riskováním. Dostal jsem raka, respektive rakovinu, bylo to zhoubný, vzali mi jedno varle, řekli, že mít, nebudu mít děti, ozařování, chemoterapie a spousta dalšího trápení, který vás posílí úplně jinak, než, než běžně lidi vnímaj.

Lucie SEHNALOVÁ, redaktorka: Největší ránu Jirka dostal znovu v autě. V roce 2004 po bouračce zůstal 28 dní v kómatu a vypadalo to, že už se nikdy neprobudí. Selhávaly mu orgány, několikrát ho oživovali a pak, když se probral, musel se všechno učit znovu. Jíst, pít, dýchat bez přístroje, mluvit.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: To, že jsem ještě nechodil tak úplně, nebylo důležitý, protože jsem byl v Kladrubech mezi lidma, který taky nechodili, ale pak se jim to prostě nějak povedlo, ale je to fakt dlouhodobá, to je několikaměsíční záležitost, když řeknu, že v dubnu se mi něco stalo a na podzim jsem nějak jako vnímal, že už můžu dělat pár věcí, jako vostatní lidi, to že, to že jsem vstal, to, že chodím, to, že mluvím, mi prostě připadá, že to nemůže bejt jen tak. To je prostě dar, kterej mi tady někdo dal a jestli ten nahoře, nejsem věřící, ale jestli ten nahoře mi řek, ty tady máš ještě nějakou povinnost, tady máš ještě nějakou cestu, co tady musíš ukázat, tak mi já dal, takže prostě já jenom to, co dělám, dělám i kvůli tomu, že se otáčím nahoru a říkám: vidíš to? Jsem tady správně. Čaues. Počkej. A takhle by to šlo asi, ne? Viděli jste, neviděli jste, víte? Jo v pohodě, čaues, ahoj, čau, čau...

Jakub KOUCKÝ, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Vlastně jeden z prvních projektů, který jsme s Adrenalinem dělali, tak byla motorka. Protože Jirka jezdil na motorce, tělem i duší motorkář a protože jsme chtěli ty věci spolu sdílet a chtěli jsme zažívat podobný věci, tak jsme začli přemejšlet nad tím, jak by vozejčkář vůbec mohl jezdit na motorce.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Tohle je finále, který je pro mě obrovská satisfakce, protože tam bylo dlouhá cesta, ale je tady prostě šance. Motorky na ruční ovládání, který fungují, není to univerzál pro všechny, ale to jakýsi návod, že motorkář a vozejčkář je věc, která jde dělat dohromady.

Martin MARKALOUS, bývalý motorkář: Vím, že mě to vždycky bavilo, že jo, takže tak jako jsem se vrátil k lyžování na monoski, tak jako proč se nevrátit na tu motorku tímhle tím způsobem.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Dobře, tak v pohodě, tak supr, mám radost a já ti sem, já ti s tou nohou pomůžu, jako aby sis nezlomil, víš?

Martin MARKALOUS, bývalý motorkář: Jde o to, jestli skončíš na zemi, nebo na vozíku, ale ...

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Ta motorka je teďkom ve stádiu, že vozejčkář podle druhu postižení na ní je schopnej jezdit. Různý úpravy, ale může. Nicméně naším cílem by bylo, dostat ji do provozu, ale to bez autoškoly nejde, protože vozíčkář nemá řidičák a nemá si ho kde udělat, takže autoškola pro vozejčkáře jeden velkej sen.

Jakub KOUCKÝ, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Nabídka jet s trabanťákama do Austrálie je pro mě vlastně splněnej sen. Tak todle je jeden z dvou trábošů, s kterejma pojedeme. Todle je konkrétně Egu. Babu ten se vlastně bude předělávat na ruční ovládání. Já si to prostě užívám. Je to trošku nezvyk, je to takový, takový industriální víc než, než, než, než dneska běžný auta. Ale plní to tu funkci a to je to nejdůležitější a po zkušenostech, že vím, že tydle tráboši už zvládly Afriku, zvládly Jižní Ameriku, tak se nebojím toho, že bysme nezvládli s nima Austrálii.

Lucie SEHNALOVÁ, redaktorka: Na čtyřměsíční cestu k protinožcům odlétají v lednu. Jirka svého kamaráda bude sledovat z domova. Má tady totiž jiný, jak sám se smíchem říká, projekt, ve který, vzhledem k rakovině, nedoufal.

Jiří SUCHÁNEK, zakladatel občanského sdružení Adrenalin bez Bariér: Jsem otec a moje rodina je teď pro mě největší prioritou. Takže, co se povede ještě k tomu, to čas ukáže.

Marek WOLLNER, moderátor: Jsme na konci, ale za týden nás tu opět najdete. Díky za pozornost a hezké dny. Pokud možno.
       

©2000-2015 Alfa Human Service