Projekt Cirkus naslepo

ČT 1 24. 4. 2014

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor: Začlenit nevidomé do většinové společnosti a upozornit na jejich schopnosti a dovednosti. To je myšlenka projektu Cirkus naslepo. Zrakově postižení se v kurzech učí provazochodectví, akrobacii, ale například i žonglování. A svými výkony boří mýty o tělesných handicapech.

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka ČT: Na chodníku je prozradí bílá hůl. V tělocvičně,  jako by ji nikdy nepotřebovali. Každou vteřinu dokazují, že chuť a zvědavost je víc, než chybějící smysl.

Jiří MOJŽÍŠEK, nevidomý: To je kontrolovaný pád, to není stání, jedna, dva, tři, až mi to ujede.

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka ČT: Trojice nevidomých boří společenské předsudky i své vlastní hranice. V centru nového cirkusu trénují každý týden. Dana hlavně akrobacii, Jiří balanční techniky a další Jiří žonglování. Oči nahrazuje dotyk.

Adam JARCHOVSKÝ, lektor, Cirqueon: Snažíme se ty míčky držet spíš jako v kontaktu s tělem a spíše s nimi manipulovat.

Jiří MACHOVEC, nevidomý: Já dělám tohle, a když se tohle naučíte, tak už je relativně, už je to cesta k tomu, aby člověk si to mohl odrážet.

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka ČT: A je to těžký, se to naučit?

Jiří MACHOVEC, nevidomý: Je.

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka ČT: Jiřího svět ztratil barvy i obrysy před 10 lety. Bylo mu 55 let. Zvykat si musel nejenom na bílou hůl, ale i na společnost, která ho začala přijímat jinak. Jako nevidomý žonglér jí vysílá signál o tom, že to není třeba.

Kateřina KLUSÁKOVÁ, lektorka, Cirqueon: Pro vidící, asi si neříkat: Jéžiš, chudák, on nevidí, ale prostě, no tak nevidí. Je to spíš o obdivu a pochopení.

Jiří MACHOVEC, nevidomý: Člověk sem chodí rád a je to příjemná společnost.

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka ČT: Jednou z mála nesnází jsou míčky na zemi, když spadnou, bez očí se těžko hledají. I s tím si ale nakonec akrobati poradí. Edita Horáková, Česká televize.

©2000-2015 Alfa Human Service