Dává víc, než tuší. V liberecké škole učí nevidomá studentka

Liberecký deník 2. 4. 2014

Studentka Andrea Klozová praxi prožívá na základní škole Kaplického. Jediná jí vyšla vstříc.

REPORTÁŽ

Liberec – Jaké to je, když před třídu sedmáků předstoupí budoucí učitelka, která nevidí? Budou ji děti poslouchat? Zvládne to, i když neuvidí, jaké rošťárny před ní dělají? Jak se vlastně žáci zachovají? Otázky, které mě napadly před tím, než jsem do hodiny občanské výchovy přišla. Na všechny jsem postupně dostala odpověď.

Nejvíc bavily volby v praxi

Studentka prvního ročníku pedagogické fakulty navazujícího magisterského studia Andrea Klozová seděla před tabulí klidně. Vedle ní spal vodící pes. Začala hodina výchovy k občanství. Budoucí učitelka dnes se čtrnácti sedmáky bude probírat volby. Před sebou má přípravu napsanou v braillově písmu. Čte a zároveň dětem vypráví. Jaké druhy voleb máme, kdo může volit, kdo může být zvolen, jak vše funguje.

Výklad čas od času zpestří otázkou. "Víte, jak se lišila volba prezidenta dříve od té dnešní?" ptá se například. K mému překvapení to děti vědí. Odpovídají hned. Bez hlášení. Proč taky, budoucí kantorkabyje stejně neviděla."To se mi líbí, že se nemusíme hlásit. Že když něco víme, můžemeto rovnou říct," vítají to děti. Fakta poslouchají pozorně. Nikdo neruší, nikdo nedělá, co nemá. Možná je to tím, že jsou ve třídě i cizí lidé. Možná mají respekt.

Zhruba v polovině vyučovací hodiny výklad končí a Andrea Klozová přechází ke škole hrou. "Rozdělte se do čtyř skupin. Každá má za úkol vymyslet název politické strany, vymyslet jí program a pak ho před ostatními prezentovat," úkoluje žáky. Mají na to sedm minut. Vymýšlení je baví. Nikdo z nich si z úkolu neudělal legraci, všichni opravdu vytvořili stranu se základní filosofií.

Ve třídě se tak rázem objevili zástupci strany LBPN (Lepší budoucnost pro nás), SPS (Spravedlivá politická strana), Ochránců přírody a Věcí soukromých. Každá krátce představí, o co jí jde. Pak následují volby, mají být do zastupitelstva. V nich nakonec vítězí LBPN, kterámáv programu omezení kácení stromů, méně obchodních domů nebo třeba vznik ubytoven pro bezdomovce. "Překvapilo mě, že tři ze čtyř stran se zabývaly přírodou," říká později praktikantka Andrea. Ředitel školy Pavel Zeronik pro to ale má vysvětlení. "Může to být i tím, že snažíme získat statut ekoškola a tím pádem se na ekologii snažíme zaměřovat," říká.

Zpátky ale k hodině. Ta pomalu končí. Budoucí učitelka shrnuje, co se za hodinu děti dozvěděly. Osvěžit si to mohou z listů, které jim dopředu rozdala. Když zvoní, ozve se potlesk.

Děti jsou klidnější, tišší

Je vidět, že děti hodina bavila. "Bylo to zajímavé. Nejen výklad, ale i ta zkušenost s nevidomou paní učitelkou," říkají. Jeto jiné. Samy potvrzují, že jsou klidnější. Musí poslouchat, kantorka mluví tišeji. Dělají to ale rádi. Je to pro ně nová zkušenost, která jim může rozšířit obzory. Minimálně je naučí, že lidé jsou různí a i přes své limity se mohou pokusit dělat, po čem touží. Třeba učit.

I když to není jednoduché. "To je pravda. Základní škola Kaplického je vlastně jediná, která mi vyšla vstříc a umožnila mi jako nevidomé dělat tu praxi. V těch ostatních byl problém buď můj handicap, nebo vodící pes, kterého mám od podzimu," přiznává Klozová. A jak dopadla v hodnocení pedagogického dozoru, třídního Martina Zicháčka? "Byla to zatím její nejlepší hodina, děti bavila. Myslím, že to svůj účel splnilo," uzavřel krátce.

©2000-2015 Alfa Human Service