Víte, kam přijdou děti z babyboxů?

zena.centrum.cz 24. 2. 2014

Napadlo vás už někdy přemýšlet nad tím, kde se vlastně ocitnou miminka, která odloží nešťastné maminky do babyboxu?

V Praze se jejich novým domovem stává obvykle Dětské centrum v Krči, které provozuje Thomayerova nemocnice a mnozí je znají spíš pod názvem Kojenecký ústav.

O opuštěné děti tam pečují skutečně s láskou a v krásném prostředí: Areál tvoří krásná secesní budova a pět hektarů udržovaného parku, který je dětem plně k dispozici.

Tři roky zázemí

Dětské centrum v Krči přijímá nejen děti z babyboxů. Útočiště tu nacházejí také děti týrané nebo s vážným handicapem, o které se rodiče nezvládnou starat. Limitem je věk do tří let. Výjimku představují sourozenci, kteří se nerozlučují. Pokud některý z nich věk překročí, zůstává, dokud nebudou tři roky i tomu druhému.

O děti se zde stará až sto zaměstnanců, kteří opuštěným prckům poskytují komplexní zdravotní, výchovnou a sociální péči. Bydlí se v rodinných buňkách, kde žijí společně děti různého věku tak, aby každodenní život co nejvíce napodobil atmosféru domova.

Celková kapacita centra je 140 míst pro děti a jedenáct pro matky, případně osoby, kterým budou děti svěřeny do péče. Dětské centrum přijímá hlavně děti a maminky z hlavního města, ze závažných důvodů však lze umístit i dítě, eventuálně matku z jiného koutu republiky, která chce například před svou rodinou zatajit porod.

Stovky dětí bez rodičů

Rok co rok projde Dětským centrem 150 až 170 dětí. Téměř polovina z nich se sem dostane na základě usnesení soudu o předběžném opatření. O jejich dalším osudu pak rozhoduje příslušný soud.

Objevují se zde rovněž děti bezdomovců, cizinců, nalezené nebo děti s drogovou anamnézou rodičů. Ty jsou mnohem častěji ohroženy infekčními chorobami jako žloutenka či trpí abstinenčním syndromem v důsledku prenatálního vývoje v těle narkomanky.

Podobná miminka bývají postižena výraznou dráždivostí, kterou neumí pochopit. Tři roky však obvykle postačí na vyřešení situace a stabilizaci jejich zdravotního stavu i psychiky. Děti, které prošly terapií či odvykací kúrou, se vracejí ke svým maminkám, případně najdou nový domov u adoptivních rodičů. Jen minimum jich odchází do dětských domovů.

Příběhy se šťastným koncem

Dětské centrum je místo plné nevšedních osudů a příběhů. Lidská solidarita se někdy spojí i s příznivou tváří osudu.

Jeden z příběhů prožívá vrchní sestra centra Milena, která zde pracuje již řadu let. Začal se odvíjet před devíti lety, kdy se narodil chlapeček Jakub. Lékaři mu diagnostikovali kvadruplegii, tedy úplné ochrnutí všech čtyř končetin. Kubova maminka o něj nestála, opustila  jej už v porodnici. Kuba putoval do krčského Dětského centra, kde rychle přirostl k srdci právě vrchní sestře Mileně. Nakonec se rozhodla, že Kubíka adoptuje. Po dva a půl roku trvajícím boji s úřady a soudy putoval Jakub do své nové rodiny. Dnes mu je devět let, i přes svůj handicap chodí do školy a jeho nová maminka o něj s láskou pečuje.

Jiný příběh je o mladé ženě v nouzi, která bez pomoci porodila dceru, ale nedokázala se o ní postarat. Našla ji paní Marie, maminka dvou dospívajících dcer, marně toužící po třetím dítěti. Odvedla zoufalou maminku do nemocnice, kde se o krásnou zdravou novorozenou holčičku Aničku kvalifikovaně postarali. Když ji biologická matka opustila, bylo dítě nabídnuto k adopci. Shoda okolností v té době přivedla do Dětského centra paní Marii. Netrvalo to dlouho, a stala se z ní Aniččina maminka.

©2000-2015 Alfa Human Service