Diagnostika nádorových onemocnění u dětí

Diagnostika dětských nádorových onemocnění je obtížnější než diagnostika u nádorů dospělých. Samotné vyšetřování začíná klasickým fyzikálním vyšetřením, jak ho děti znají třeba z prohlídek u obvodního lékaře.

K základní diagnostice patří i vyšetření laboratorní (krevní obraz, sedimentace, biochemie, vyšetření moči). Bezprostředně po fyzikálním vyšetření a odběru krve a moči je téměř každé dítě s podezřením na nádorové onemocnění vyšetřeno některými zobrazovacími metodami.

Po provedení těchto základních vstupních vyšetřeních si lékař většinou vytvoří rámcovou představu o onemocnění a na jejím podkladě zajistí vybraná vyšetření, která vedou ke stanovení definitivní diagnózy.

Diagnostické zobrazovací metody

Základními jsou provedení rentgenového snímku a ultrazvukového vyšetření

Ultrazvuk
K základním způsobům vyšetřování dětí dnes patří ultrazvukové vyšetření (zkratky UZ, ECHO, USG). Jeho velkou výhodou je to, že se může podle potřeby (i velmi často) opakovat, protože nemá žádné negativní účinky na lidský organizmus, je bez radiační zátěže (proto patří k tzv. pararentgenovým metodám).

Je vhodné pro vyšetření orgánů dutiny břišní, mimo zažívací ústrojí (ve kterém je obsažen plyn a ten je pro ultrazvukové vyšetření nepřekonatelnou překážkou), srdce, pro vyšetření struktur krku, pohybového aparátu. Vyšetření cév je rovněž možné, zde je však potřeba maximální spolupráce pacienta, proto zejména u neklidných (kupř. plačících) a u malých dětí není mnohdy možno toto časově náročné vyšetření provést.

Pro toto vyšetření většinou není zapotřebí zvláštní přípravy. Je však vhodné, aby dítě mělo naplněný močový měchýř ke zhodnocení orgánů malé pánve, tento požadavek lze splnit u malých dětí jen stěží.

Rentgen
Mezi základní zobrazovací metody stále patří skiagramy, kterým se obecně říká rentgenové snímky. Stále mají svoji nezastupitelnou roli.

V současné době je radiační zátěž při snímkování velmi malá, takže její riziko ve srovnání s diagnostickým přínosem je nesrovnatelně menší. Není proto nutné mít ze zátěže příliš velké obavy. Navíc každé takové vyšetření se velmi uváženě a cíleně indikuje.

Počítačová tomografie
K náročnějším vyšetřením patří vyšetřování výpočetní tomografií, které je obecně známé pod zkratkou CT (původ je z anglického computer tomography, a plně se vžil i v naší zemi).

Tato vyšetřovací denzitometrická metoda, obecně řečeno, vychází z principu kombinace rentgenového přístroje a počítače.

U malých dětí je mnohdy nutné vyšetření v celkové anestézii (uspání). Neklid dítěte může mít rušivý vliv na výsledek vyšetření (vzniknou tzv. pohybové artefakty).

Před vyšetřením břicha je potřebí naplnit zažívací trakt kontrastní látkou (na bázi baryové suspenze, aby bylo možné odlišení oddílů zažívacího traktu od dalších orgánů).

Běžnou součástí tohoto vyšetření je kromě prostého (nativního) ještě vyšetření s podáním kontrastní látky intravenózně, čili do žíly. To pomůže určit prokrvení orgánů, odlišit chybné (ať snížené, nebo zvýšené) prokrvení, najít různé ložiskové patologické změny.

Pro předejití vzniku nežádoucí reakce po podání kontrastní látky musí být dítě lačné a musí mu být předem podány určité léky (premedikace, většinou Dithiaden).

Vyšetření většinou trvá 30 až 60 minut, zpracování obrazové dokumentace je rovněž složitější, někdy trvá téměř stejně dlouho jako vlastní vyšetření, zhodnocení může být složité, proto by rodiče měli být trpěliví a nežádat nález ihned.

Magnetická rezonance
Patří mezi nejsložitější vyšetřovací metody (MR nebo MRI)
. Principem této metody je počítačové sledování změn chování různých buněk v lidském těle při působení silného magnetického pole. Řadí se mezi pararentgenové metody (bez radiační zátěže).

Jako všechny jiné má svoje výhody i nevýhody. Je běžně méně dostupná, má velmi přísné indikace, je také jednou z nejdražších (jestliže vyšetření CT stojí několik tisíc korun, MR je cenově násobkem této sumy). U některých pacientů nelze provést (je-li v těle přítomen např. kovový materiál, je-li zaveden pacemaker – tzv. kardiostimulátor, a mnohá další vymezení).

Vyšetření je zdlouhavé a je nutné počítat řádově s délkou až v hodinách, požadavky na maximální spolupráci pacienta jsou zde velmi vysoké. Záleží na tom, která oblast je vyšetřovaná, v jakých sekvencích, zda-li je zapotřebí podat (zcela speciální paramagnetickou) kontrastní látku intravenózně.